Stránky

Jedním dechem - Nenažraná smrt


Svazek 239 (2012/008)
106 stran.
ISBN 978-80-7250-597-5
Grafická úprava: Vladimír Pfeifer

Ladislav beran - Nenažraná smrt
Jiljí Kocián - Cesta bílé smrti
Roman Cílek - Noc, po níž nadešlo ráno
Jan J. Vaněk - Ženská nemůže umět všechno
František Uher - Tahle země není pro staré
Zdenka Hamerová - Poslední vzpomínka
Zora Beránková - Zrádné klávesy
Zdeněk Jarchovský - Pomsta až za hrob

Nejlepší detektivní povídky roku 2002 - Různí

Nejlepší detektivní povídky roku 2002 - Různí

Bartíková Heda - Portrét černé vdovy
Čuban Jaroslav - Panu profesorovi s láskou
Dvořák Lumír - Fatima
Fieber Michal - Smrt na bystrém sedle
Friedl Hubert - Medvídek PÚ zemřel
Jirotka Antonín - Husa na nápad
Klímová Božena - Ta - s tím slamákem na hlavě
Kratochvíl Josef - Kdo s čím zachází
Lipert Bohumil - Okno do maléru
Macháček Lubomír - Zmije
Muška Ladislav - Kamarád
Sobotka Richard - Philadelphia
Turková Zoja - Etuda na téma přepadení
Uher František - Podezřelá Kalifornie
Vaněk Jan J. - Pán, jenž se možná jmenuje Havelka
Vaněk Jan J. - Vdovy beztak nosí závoj

Nejlepší detektivní povídky roku 2005 - Různí


Beráková Zora - Štědrovečerní romance
Beráková Zora - Záhadná vražda mlynáře Vančury
Dezortová Věnceslava - Televizní rošáda
Falteisek Lubor - Zločin v okresní bance aneb Případ černých ponožek
Fieber Michal - Smrt ve sněhu
Hamerová Zdenka - Květinový stolek
Herfurt Ivan - Vrah se hlásí po rozsudku
Jirotka Antonín - Vraždené mámení
Kratochvíl Josef - Osudová volba
Kratochvíl Josef - Prach všednosti
Pecina Radek - Příliš tvrdá realita života
Petiška Eduard - Zima v Baker Street
Petrák Milan - Trýznitel
Pospíšilová Jarmila - Ani pes neštěkne
Sobíšek Ladislav - Pan Profesor
Uher František - Vliv počasí na trestnou činnost
Vaněk Jan J. - Pomsta je hořká
Vašek Jan - Pomalá procházka peklem

Automobil M12 1000 - Heller Frank


01. Automobil 12 M 1000
02. Dobrodružství roztržitého pána
03. Smutná příhoda mr. Isaacse
04. Zmizelá zásilka zlata
05. Pan Collin se stane majitelem ulice
06. Prázdninové zastupitelství pana Collina
07. Modrooká lež

Levné sešity detektivek 1995-04 - Hyena


4/1995

Hyena (Přemysl Liška)
Dar z lásky (Josef Kratochvíl)
Vyděrač (Jan Vašek)
Ničeho nelituji (Josef Kratochvíl
Vražedný průsečík (Jan J. Vaněk)
Odpočívej v pokoji (Josef Kratochvíl)
Krimiperličky Vlasty Smržové

Ročník III
Cena svazku 15,- Kč
© Vydavatelství Víkend 1995

Vrahům sluší smrt - Vaněk Jan J.

ISBN- 80-85614-75-8

Nejlepší detektivní povídky roku 1997 - Různí

Nejlepší detektivní povídky roku 1997 - Různí

Jirotka Antonín - Vytí vlků
Uher František - Hvízdání v temném lese
Kuťák Jaroslav - Vražda do novin
Bambas Petr - Zachraňme neviňátka
Beráková Zora - Poslední koncert
Beráková Zora - Neviditelná
Cílek Roman - Smrt ve stylu Vigelanda
Cimický Jan - Iatrogenie
Friedl Hubert - Problém nočních představení
Kačírková Eva - Apríl
Košař Milan - Pozorovatel
Kratochvíl Josef - Příběh starého muže
Lipert Bohumil - Nekonečná jízda
Macháček Lubomír - Básníci nevraždí
Turková Zoja - Týden plný lásky
Vaněk Jan J. - Poslední úkol věrného pitomce
Vašek Jan - Přítel

ISBN 80-85369-96-6


Tah jezdcem - Borisov Leonid



Chod koňom, Sovětskij pisatěl, Leningrad 1957

Dvojí pátrání - Různí


Z archivu federální kriminální ústředny

Nejlepší detektivní povídky roku 1996 - Různí

ISBN 80-85369-51-6

Cílek Roman - Andělův střemhlavý let
Vaněk Jan J. - Dobré zprávy mohou počkat
Martin Eduard - Zločin a dívka
Beráková Zora - Prsten
Cimický Jan - Neúspěšný případ
Frýda František - Případ Mileny Málkové
Hala Radek - Smrtonosný trolejbus
Kačírková Eva - Manon Lescaut podruhé
Košař Milan - Životní role
Kratochvíl Josef - Bolest dospívání
Lipert Bohumil - Schůzka s netopýry
Macháček Lubomír - Tvůj klín je jako harmonika
Rancso Julius - Případ Sněhurky a sedmi trpaslíků
Železný Oldřich - Politický případ: "Náušnice"

Dvojí smrt Johna Lafcadia - Allinghamová Margery

Dvojí smrt Johna Lafcadia - Allinghamová Margery


Příběh ze starého Londýna, který autorka důvěrně zná a ještě ho umí nádherně popsat. Příběh se odehrává v bohémské čtvrti zvané malé Benátky.

Spolu s Agathou Christei a Dorothy Sayersovou náleží i Allinghamová k tvůrcům typicky anglické detektivní školy.

Pastvina zmizelých - Erben Václav

R-PŘ

Krátká ukázka:

Posadili se do trávy. „Kdybyste si trochu namáhal mozek,“ pravil Exner k Žáčkovi tónem řídícího učitele, „a nemyslel pořád na jistou Květu Houškovou a na její domácnost, a co tam všechno zařídit, a neměl plnou hlavu svatby, která bude bůhví kdy, a přemýšlel raději, kde by se mladej Houšek dal najít ať živý, nebo mrtvý, to by bylo jedině správné, co bych vám doporučoval.“ „Těžká věc,“ řekl Žáček pochmurně. „Dyť ho hledali s celým aparátem. Nieder proslídil, co se dalo.“ „Nepochybuju. A co se proslídit nedalo?“ „Voda."

„Řeka byla zamrzlá. Koukejte, tady se všechno svádí na vodu,“ prohlásil Exner. „Lidi jsou z ní úplně tumpachoví. Klanec se utopil, Ticháčková se utopila, pomatená Zounová vlezla do vody a zmizela do nenávratna, Houšek, zcela opilý, tam spadnul, Homolka se vrátil k řece a skočil do ní ještě jednou po hlavě, aby se naposled před nástupem na služební cestu osvěžil a rozbil si hlavu o kámen a zůstal pod hladinou, Rosický, dřív než našel partu, si šel zaplavat a zůstal tam taky. Nakonec bude mít pravdu Vojtěch Pátek a je tady hastrman…“ 

„Možná že je, Pátek s ním diskutuje a vede s ním řeč, kdo by byl další nejvhodnější dušičkou pod hrníček toho jeho vodního mužíčka.“ 
„Ale vyloučit se to nedá,“ mínil Žáček. „Hastrman?“ 

„Voda. Řeka a jezero.“ 

„Nedá, ale vylučme to. Nestává se, aby se během necelých tří let z ničeho nic utopilo šest lidí. Na jednom fleku!“ 

„Když to vyloučím, na nic nepřijdu.“ 

„Zakopat v lese?“ 

„Při tom mrazu? Volovina. Pod sníh? Taky ne. Dravá zvěř tady není. A vůbec: zkuste v týhle půdě v okruhu pěti kilometrů někoho zakopat. Pane, to se zapotíte. A u řeky je písek. To se zapotíte ještě víc. Skála! Nahoře trochu zvětralá, ale skála.“ 

„Ve stržích…“ 

„Nesmysl.“ 

„V lomu, co byl zakopán štěpkovický archív.“ 

„Byl jste tam?“ 

„Byl.“ 

„A dopravil byste tam mrtvolu, která něco váží?“ 

„Možná…“ 

„To bych vás chtěl vidět,“ zapochyboval Žáček. „Volovina. Byl mráz, jen praštělo. A tady nejsou žádný osamělý lesy. Tady furt někdo courá. Pořádnou houbu nenajdete, protože když vystrčí hlavičku z mechu, tak kolem ní sedí pět houbařů a čekají, až povyroste. Lidí jak much.“ 

„V zimě ne.“   

Žáček zavrtěl hlavou a vzdychl s výrazem: s tebou, kamaráde, není rozumná řeč. „Mrzlo. Copak ho někdo nechá jen tak a počká, až rozmrzne půda a von mu rozmrzne taky. Fuj! Prosím vás.“ 

S tímhle důvodem musel Exner v duchu souhlasit. „Pak se to ale vysvětlit nedá.“ 

„Jen vodou. A hastrmanem.“ 

„Nejste na tom zrovna nejlíp,“ usmál se Exner. „Máte sice dost slušné alibi, ale slyšel jsem, že Nožíř je neřád.“ Žáček se vesele zasmál. „Nožíř! Neřád! To teda je!“ Pochechtával se ještě chvíli a pak se zamyslel a řekl: „Hele, musím jít zase kroužit. Jestli na něco přijdete a jestli to uděláte brzy, jestli Vaška najdete a to další, víte, co myslím, jsem vám nadosmrti vděčnej. Já mám hlavu na traktor a možná na tu Květu, hloupou, pitomou,“ pravil laskavě, „ale abych vám luštil záhady, to nemůžete žádat. Jinak je na mě, pane, spolehnutí.“ 

Ťukl prstem do čepice, vstal a šel k dusajícímu stroji. Svižně naskočil, klaplo to, jak zasunul rychlost. Traktor se rozjel a Michal Exner zůstal sedět na pankejtu žvýkaje zamyšleně stéblo nechutné traviny.  

U březového háje přibrzdil a zabočil na starou a mizernou cestu, která byla kdysi hlavní silnicí vesnice Hrádku. Stál před domem, ve kterém žila soudně nepotvrzená vdova Květa Houšková. Dům byl postaven blízko cesty a na okraji krátkého a prudkého svahu, přízemí bylo vzadu, nad zahradou, prvním patrem, pod ním dílna, ve které se ozývalo svištění hoblice. Na dvorku se potulovalo pár slepic. Za záclonou okna se mihl stín ženské postavy. Vystoupil a zamířil k brance. 

Potkali se v předsíni, vyšla mu zřejmě vstříc. „Nepříjemná věc,“ omlouval se, „ale jistě chápete, že jsem musel přijít.“ 

„Ano.“ Nepodala mu ruku. Jen na okamžik mu pohlédla do obličeje a během rozhovoru se plaše vyhýbala jeho pohledu. „Můžu vás pozvat dál?“ 
„Budu rád."