RPR
První prozaický rukopis herečky Zdenky Hardbolcové je kriminální příběh, jejž autorka umístila na starý Žižkov z dob předválečné republiky. Z napínavého autorčina příběhu, vyprávěného pěkným, čtivým, čapkovsky jednoduchým stylem, vystupuje prostředí starých činžáků, kolem Lupáčovy a Bořivojovy ulice, kde záhadnou smrtí zemře tajuplný pan Andres. Na místo činu přichází inspektor Suchan a strážmistr Brož. Seznamují se s paní Andresovou i s dalšími podezřelými. Strohý a věcný policejní inspektor a iniciativní a intuitivní strážmistr pátrají po vrahovi tajemného starožitníka bez koncese a v rozplétánísložitého případu, v němž narážejí na nezákonný obchod s brilianty a drogami, objevují jako klíč k záhadě černé paraple paní Černé. Toto podivné paraple je ohniskem všech zápletek, jimž inspektor ošem musí přijít na kloub. Kdo vraždil, a z jakých motivů? Autorka dobře splétá svůj příběh, vhodně rozmisťuje klamné stopy, inspektor a strážmistr pracují v časové tísni, podezřelých osob přibývá, až nakonec čistý závěr nejen odkryje pachatele, ale sblíží i oba vyšetřovatele.
Obálku navrhl Zdeněk Majzner
Vydalo nakladatelství Melantrich v roce 1976
Odpovědná redaktorka Marie Petelová.
Vytiskla Polygrafia n. p., Praha 2, Svobodova 1.
AA 11,80; VA 12,18. Náklad 50.000 výtisků.
1. vydání.
13-33 32-004-76 Brož. 14 Kčs.
Ukázka:
Suchan a Brož se postavili a pozorně se dívali na lékaře, který pootočil nešťastníkovu hlavu. Teď to viděli. Měl pořádně potlučený obličej, zkrvavený, nepěkný. Doktor se obrátil: "Nedá se říci. Ale to, co dostal, nevypadá k smrti. Upadl týlem na kamna, no, podívejte se. Při pitvě se ukáže". - Suchan stál zamyšleně a potom se obrátil: "Tak, paní Andersová, co se vlastně stalo?"
Zvedla na něho uplakané oči: "Nevím. Přišla jsem domů a tady ležel. Šla jsem k němu a chtěla jsem ho zvednout, nemohla jsem, byl těžký. Už jsem věděla, že je konec."
"Nehýbala jste s něčím?"
"Ne. Zvedla jsem židli, byla převržená."
"A potom"?
"Dostala jsem strach a telefonovala jsem na policii. Když je tak ztlučený...".
"To jste ani nezavolala nikoho z domu?"
"A koho jsem měla volat? Paní Vrbová vzadu v chodbě je stará a ti ve dvoře, Kofyovi..." paní Andersová zaváhala, sklopila oči, ale byl to jen okamžik, hned doplnila: "...sotva jsou doma". - Vstala ze židle, mechanicky si urovnala šaty, jako v zapomnění se ohlédla na stůl a zavřela album známek, které na něm leželo. Když sahala po lupě a pinzetě, jež ležely vedle, Suchan ji zarazil: "Počkejte, paní, ještě se na to podíváme. Váš manžel byl filatelista?"
"Snad ho to těšilo. Říkal, že v tom má majetek, já tomu nerozumím".
