Nervy / Dražby - Francis Dick

 

-RPR-

Dvě detektivní prózy Dicka Francise ze sportovního prostředí.

Nervy - detektivka z atraktivního prostředí anglického dostihového sportu. Řada nečekaných vítězství i porážek favoritů přivede hrdinu na stopu rafinované dopingové aféry, jejíhož původce se rozhodne usvědčit. Nelítostný protivník mu připraví řadu horkých chvil a hrdina mnohokrát riskuje život, než se mu podvodníka podaří chytit do vlastní léčky. Kromě kultivovaného oddechového čtení poskytuje kniha i řadu informací o anglickém dostihovém sportu.

Dražby - Jonas Dereham býval překážkovým jezdcem, teď prodává koně. Samozřejmě přitom chce a musí vydělávat, ale jenom v rámci pravidel fair play, nepoctivých obchodů se nemíní účastnit. Zjišťuje však, že to není snadné, možností jak okrádat kupce je mnoho, podvodných praktik dokonce přibývá. A ten, kdo za nimi stojí, dává všemožně najevo, jak moc mu Jonasovy zásady vadí. Jak moc mu záleží na tom, aby Jonase zlomil. Už nejde pouze o poctivost, už jde o život.

Krátká ukázka:

Art Mathews se hlučně a ošklivě zastřelil přímo uprostřed padoku Dunstableského závodiště. Stál jsem od něj necelé dva metry; udělal to ovšem tak rychle, že být od něj třeba jen dvacet centimetrů, stejně bych byl neměl čas mu v tom zabránit. Vyšel ze šatny přede mnou, s úzkými rameny nahrbenými v khaki kazajce, navlečené přes dres, a se sklopenou hlavou, jako by byl hluboce zamyšlen. Povšiml jsem si, jak na oněch dvou schůdcích, ~ vedoucích z vážnice na pěšinu, slabě klopýtl, a když ho kdosi krátkou cestou k padoku oslovil, jako by si toho ani nevšiml. Byla to ovšem jen jedna z obvyklých cest z vážnice na padok, prostě jen další dostih, obdobný stovkám jiných. Jak tam asi dvě tři minuty rozmlouval s majitelem a s trenérem koně, kterého měl jet, nic nenasvědčovalo tomu, že stáhne kazajku, hodí ji na zem, zároveň vytáhne velkou automatickou pistoli, schovanou pod ní, přiloží si hlaveň ke spánku a stiskne spoušť.

Vůbec nezaváhal. Vůbec se nezarazil, aby všechno naposledy zvážil Vůbec se nerozloučit Samozřejmost, s níž zdvihl paži, byla stejně otřesná jako výsledek jeho pohybu..

Dokonce ani nezavřel oči, a tak zůstaly otevřené, i když se kácel dopředu na zem; obličejem dopadl se slyšitelným žuchnutím na trávu a přílba se odkutálela. Kulka mu prolétla lebkou a díra, jíž opustila hlavu, zela otevřeně k obloze - krvavá, zcuchaná změť kůže, vlasů a mozku, z níž čněly úlomky kosti.

Třesk rány se rozlehl po padoku zesílen odrazem od vysoké zadní stěny tribuny. Hlavy se pátravě otočily a hlučný lomoz a šum návštěvníků, tísnících se ve třech řadách před bariérou, postupně zmlkal, až nakonec zcela utichl, jen co si uvědomili úděsný, neuvěřitelný a nesporný fakt, že ten, kdo kdysi býval Artem Mathewsem, leží tváří dolů na světle zeleném trávníku.

John Brewar, majitel koně, jehož měl být Art jezdcem, stál s povadlými ústy roztaženými do němého oválu, v očích skelný lesk ohromení. Jeho buclatá, dobře zachovalá manželka se sesula k zemi v nepředstíraných mdlobách a zůstala tam nepůvabně ležet. Corin Kellar, trenér, pro něhož jsme já i Art právě měli jet dostih, poklekl na jedno koleno a zacloumal Artem, jako by přece jen bylo možné probudit k životu někoho, kdo má napůl roztříštěnou hlavu.

Slunce jasně zářilo. Na Artových zádech se blýskalo oranžově modré hedvábí, jeho bílé jezdecké kalhoty byly bez poskvrny a jezdecké boty vycíděny do čistého, hebkého lesku. Zcela nelogicky mě napadlo, jak rád by jistě byl, že - alespoň od krku dolů - vypadá stejně dokonale upraven jako jindy.

K Artově mrtvole přiběhli oba rozhodčí, prudce se zarazili a nehnutě mu zírali na hlavu. Přimhouřili oči a úlekem jim poklesla brada. Při mítinku patřilo k jejich povinnostem před každým dostihem stát v padoku v době, kdy se koně vodí dokola, aby mohli být současně svědky i soudci, kdyby došlo k nějaké neregulérnosti. Ovšem taková neregulérnost jako veřejná sebevražda. jednoho z nejvýznamnějších překážkových jezdců si podle mého jejich zákrok ještě nikdy nevyžádala.

Starší z obou, lord Tirrold, vysoký, hubený, prakticky uvažující člověk, se sklonil nad Artem, aby ho podrobil bližší prohlídce. Zahlédl jsem, jak mu naběhly čelistní svaly; vzhlédl ke mně přes Artovo tělo a klidně pravil: ,,Finne ... přineste deku!"

Přešel jsem dvacet kroků přes padok k místu, kde v malé skupince spolu s majitelem, trenérem a jezdcem stál jeden z koní, zařazených do příštího dostihu. Trenér stáhl beze slova deku z koně a podal mi ji.

„Matthews?" zeptal se, neschopen uvěřit. Smutně jsem přikývl, poděkoval mu za deku a vrátil se s ní zpět. Druhý rozhodčí, nevrlý hromotluk jménem Ballerton, právě ztratil k mé škodolibé radosti svou vypěstovanou důstojnost tím, že vyzvrátil oběd.

Pan Brewar narovnal manželce, která ležela v bezvědomí, vyhrnutou sukni a úzkostlivě jí nahmatával tep. Corin Keliar, stále ještě na jednom koleni vedle svého jezdce, si neustále přejzaěi rúkou obličej od čela k bradě. Z tváre se mu vytratila všechna barva, ruka se mu třásla. Pořádně ho to sebralo.

Podal jsem jeden konec deky lordu Tirroldovi, roztáhli jsme ji a opatrně jsme mrtvého muže přikryli. Lord Tirrold ještě chvíli nepohnutě postál, s pohledem upřeným dolů na nehybnou hnědou postavu, a pak se rozhlédl po zmlklých skupinách lidí, jejichž koně se měli zúčastnit dostihu.