-RPR-
Edice Magnet 12/1988.
Příběh začíná případem podivné sebevraždy,mravenčí práce kriminalistů odhaluje postupně i špionážní pozadí celého případu.
Vydalo Vydavatelství Naše vojsko, n. p., Praha 1. Vladislavova 26, tel. 261551, jako součást ediční řady Magnet. Šéfredaktor Josef Gajda. Odpovědný redaktor Jiří Pražák.
Ilustrace Václav Šebek. Obálka s použitím ilustrace V. Šebka a grafická úprava Irena Vršecká.
Adresa redakce: Vlastina 889/23, 160 05 Praha 6 - Liboc, tel. 36 88 36. Rozšiřuje PNS. Do jednotek ozbrojených sil Vydavatelství Naše vojsko, n. p. - administrace, Vladislavova 26, Praha 1. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Vytiskla tiskárna Naše vojsko, n. p., závod 08, Praha.
Cena výtisku 8 Kčs.
59-154-88
TS 13/33
Krátká ukázka:
Major Vačer pohlédl na hodinky. Za deset minut sedm. Věděl, že profesor bývá přesný. Znal i jeho předchůdce, profesora doktora Hájka. Oba patřili k vynikajícím odborníkům a se svými asistenty nejednou pomohli kriminalistům pohnout i s nejsložitějším případem.
Vačer se rozhlédl po pitevním sále. Za své služební praxe sem přišel mnohokrát. Zde se dopisovalo curriculum vitae mnohých, kteří předčasně opustili svět. Leželi tu jeden vedle druhého. Muž vedle ženy. Dělník vedle intelektuála. Dítě vedle starce. I když jim samotným už nebylo pomoci, čekali na resumé soudního lékaře, které by pomohlo spravedlnosti a pravdě.
Otřesně působil pohled na sotva šestiletého chlapce, jehož život ukončila kola neopatrného řidiče nákladního vozidla. Obličej jakoby ještě teď jevil nechápavý úžas a úlek v posledním okamžiku žití.
Asi sedmdesátiletý stařec rovněž čekal, až soudní lékař prokáže, zda se skutečně oběsil nebo zemřel jinak a sebevražda oběšením byla jen zástěrkou na zakrytí zločinu.
Na jiném vozíku ležela mrtvola muže středních let. Vyvrhly ji vody Vltavy. O jeho totožnosti ani o příčině smrti zatím kriminalisté nevěděli vůbec nic. Některé tržné rány ve vlasaté části hlavy a zhmožděniny v obličeji vzbuzovaly podezření…
To byl obraz, který se kriminalistům při vstupu do pitevny naskytl. Na laika by působil otřesně. Pro ně tento pohled nepatřil k neobvyklým.
V sále čekala písařka a jeden z asistentů připravoval vše potřebné k obdukci. Pozdravili se s nimi a prohodili pár běžných vět.
Vačer popošel až k mrtvému tělu Zbyňka Aleše. Jeho obličej byl popelavě šedý a zející rána na spánku zčernalá od krve. Jedině on by mohl dát odpověď na otázky, které vyšetřovatele a kriminalisty tolik zajímaly. Jeho ústa však už nepromluví. Přesto ohledání těla a pitva mrtvoly mohou na některé z nich odpovědět.
Za zády zaslechl Vačer kroky a známý hlas.
Přicházel profesor doktor Tesař se svým dalším asistentem. Profesor byl vysoký, štíhlý člověk s mladistvým výrazem ve tváři. I když jeho bujnou kaštanovou kštici prosvítaly stříbrné nitky. V bílém plášti připomínal spíše primáře na vizitě než předního patologa.
Usmíval se mírným, jakoby zatrpklým úsměvem. Neměl ve zvyku příliš a rozsáhle hovořit. Ve svém projevu byl stručný, ale přesný.
Pozdravil se s Vačerem a oběma kriminalisty. Nebylo třeba se představovat. Viděli se už nejedenkrát. I když zpravidla jen zde, v nepříliš veselém prostředí soudní prosektury.
Kriminalistický technik ustoupil skromně stranou. Jeho úkolem bude zvěčnit objektivem fotoaparátu vše, co je z hlediska soudně lékařského a kriminalistického důležité. Kromě toho musí zajistit vzorek vlasů, zabezpečit zjištění krevní skupiny a sejmout otisky prstů pro další vyšetřování. Neméně důležité by mohly být i zbytky nečistoty pod nehty zemřelého. Co když se bránil a za nehty mu ulpěly částečky vrahovy kůže, krev nebo vlasy? Na to nesměli kriminalisté zapomenout.
Profesor Tesař mlčky vyslechl informaci, kterou mu podal major Vačer. Pokyvoval hlavou a jen občas položil upřesňující dotaz. Z požadavku kriminalistů vyplynulo, že by soudní pitva měla objasnit mechanismus zranění a příčinu Alešovy smrti. Zemřelý mohl být pachatelem rdoušen, otráven či ještě jinak před zastřelením napaden. Nebylo by to poprvé, kdy oběť, usmrcená jiným způsobem, byla dodatečně střelena do hlavy či jiné části těla.
Pro profesora byl takový požadavek samozřejmý.
Stejně souhlasně přikývl na žádost o zjištění přibližné doby exitu.
Kriminalistický technik podle majorových pokynů pořídil ještě před pitvou několik fotografických záběrů celku i detailů.
Inženýr Liška si pozorně prohlédl okolí vstřelu a také místo, kudy vyšla střela z hlavy.
Předpokládal, že pro další zkoumání o vzdálenosti střelby bude třeba části pokožky kolem vstřelu, na němž ulpěly zbytky střelného prachu, podrobit dalšímu zkoumání. A to v laboratoři balistiky a mechanoskopie, za pomoci speciální analýzy.
Kriminalistický technik věnoval i tomuto Liškově požadavku prvořadou pozornost.
Mezitím začal asistent chystat nástroje pro první nezbytné úkony k otevření dutiny lební, hrudníku a břicha. Písařka vsunula do válce stroje příslušné formuláře.
Když se profesor objevil v operačním úboru a gumových rukavicích, polohlasně oslovil majora:
„Jak vidím, usuzujete na vraždu a nikoli na sebevraždu, jak by se snad na první pohled zdálo.“
Vačer přikývl a s porozuměním se na profesora usmál.
„Tady je vstřel… a je to na levé straně…“
„Chápu…“
„A zemřelý byl pravák.“
„Ale ani to není vyloučeno,“ odpověděl Tesař. „I pravák se může střelit levou rukou, když chce, aby to vypadalo jako vražda.“
„I my jsme tak uvažovali, ale v případě Aleše je to nepravděpodobné.“
„Tím nechci vyvracet vraždu,“ dodal soudní lékař. „Jen připomínám, že je to jedna z možností.“
„Proto chceme mít jistotu … snad se nám podaří určit vzdálenost střelby. Tady inženýrovi Liškovi se zdá, že bylo stříleno z větší vzdálenosti než by mohl provést sám zemřelý.“
Inženýr Liška se obrátil k profesorovi:
„Musíme to dodělat u nás v laboratoři. Řekl bych, že to vypadá nadějně. Dokonce i vstřel jde nezvykle šikmo dolů a ne přibližně vodorovně, jak by se dalo očekávat.“
Kriminalisté i soudní lékař dobře věděli, že to všechno jsou spíše indicie než důkazy, ale i s indiciemi musí umět kriminalista a vyšetřovatel pracovat.
„Ještě něco budete potřebovat?“
„Histologický rozbor.“
„Samozřejmě.“
„Není vyloučeno, že zemřelý před smrtí mohl požít nějaké uklidňující léky nebo mu mohly být nějaké látky podány,“ řekl major Vačer. Napadlo ho, že Aleš mohl absolvovat přátelskou návštěvu, při které se vždycky najde možnost podstrčit druhému uspávací prášek nebo jiné obdobné prostředky.
„Mohl také být pod vlivem alkoholu. Kdo ví?“ dodal.
Profesor Tesař přikývl. S histologickým rozborem i se zkouškou přítomnosti alkoholu v krvi počítal. Byla to obvyklá soudně lékařská praxe.
Popošel k operačnímu stolu a před očima¨kriminalistů začal děj, jakých už tady sledovali desítky předtím. Soudní pitva má svoje pravidla, nic nesmí být opomenuto a musí být odpovězeno na všechny otázky, které obsahovalo usnesení o provedení pitvy.
Soudní lékaři pracovali jako dobře sehraný tým. Každý znal svoje místo. Profesor provázel postup stručným výkladem, občas odpověděl na otázky kriminalistů.
Kriminalistický technik zajistil nečistoty zpod nehtů pitvaného Aleše, vzorky vlasů a také otisky prstů. Požádal i o ampulku krve ke zjištění krevní skupiny.
Pokračovala vnější i vnitřní prohlídka, popis částí oblečení, které bylo svlékáno. Potom diktoval profesor popis pitvaného, výšku, stav vyživenosti, posmrtné skvrny, posmrtnou ztuhlost a další.
Byla odebrána krev na zjištěníá krevní skupiny a obsahu alkoholu v krvi, obsah žaludku, část tenkého střeva, obsah močového měchýře. Pro prosektory to byla rutinní záležitost.
Zvláštní pozornost věnovali spolu s balistikem předběžnému posouzení vzdálenosti, z jaké byla vedena střelba.
I když bude vykonáno další náročné zkoumání pomocí speciální techniky, mohli předběžně konstatovat, že pitvaný byl střelen ze vzdálenosti asi osmdesáti centimetrů, možná více.
Aleš si proto nemohl smrtelné zranění pomocíi pistole způsobit sám. Nemohl spáchat¨sebevraždu. Byl zavražděn.
Smrt nastala okamžitě a nebylo ji možno odvrátit ani okamžitým lékařským zákrokem. Jiná poranění u zemřelého pitva nezjistila.
Verze sebevraždy, kterou kriminalisté na počátku brali v úvahu jako jednu z možných, padla.
Bude ještě provedena Widmarkovou metodou zkouška přítomnosti alkoholu v krvi. Ethanol oddestilovaný z krve se oxiduje dvojchromanem draselným v kyselině sírové na kyselinu octovou a přebytek dvojchromanu se určí jodometricky.
Hladinu alkoholu v krvi prakticky neovlivní žádný prostředek. Při požití alkoholu na lačno se vstřebává za 20 až 30 minut, při pití s naplněným žaludkem až za 60 minut. Při rovnoměrném pití dostoupí maximum alkoholu v krvi asi půl hodiny poté, kdy zkoumaná osoba přestala pít. Za každou další hodinu se odbourává o 0,12 až 0,15 promile.
Nesmírně důležitý údaj, dobu exitu, určila pitva v rozmezí 21.-22. hodiny.
Tedy přibližně devět hodin před objevením mrtvého.
Je-li pro jakýkoliv trestný čin stanoven zákonem trest odnětí svobody s dolní hranicí pěti let, přísluší vyšetřování případu a pátrání po pachateli Krajské správě SNB.
Dolní hranice zákonné sazby za trestný čin vraždy je deset let.
„Potřebuji ale někoho přidat,“ pronesl napůl prosebně, napůl naléhavě major Vačer, když ho po vyslechnutí závažného sdělení uvědomil zástupce náčelníka krajské správy, že to bude také on, Vačer, kdo převezme vedení případu ‚Aleš.‘
„Do vyšetřovací skupiny si přibereš jednoho a do operativní taky jednoho u okresní správy. Víc nedostaneš. To ti musí s tvými lidmi stačit, Václave. Dohodli jsme se, že na tom budou s vámi dělat Hodoušek a Kartus.“
„Chtělo by to ještě zavolat okresákovi,“ přimlouval se Vačer. „Mají tam dost fofr a tak ať jim nedávají jiné úkoly.“
Major Vačer pohlédl na hodinky. Za deset minut sedm. Věděl, že profesor bývá přesný. Znal i jeho předchůdce, profesora doktora Hájka. Oba patřili k vynikajícím odborníkům a se svými asistenty nejednou pomohli kriminalistům pohnout i s nejsložitějším případem.
Vačer se rozhlédl po pitevním sále. Za své služební praxe sem přišel mnohokrát. Zde se dopisovalo curriculum vitae mnohých, kteří předčasně opustili svět. Leželi tu jeden vedle druhého. Muž vedle ženy. Dělník vedle intelektuála. Dítě vedle starce. I když jim samotným už nebylo pomoci, čekali na resumé soudního lékaře, které by pomohlo spravedlnosti a pravdě.
Otřesně působil pohled na sotva šestiletého chlapce, jehož život ukončila kola neopatrného řidiče nákladního vozidla. Obličej jakoby ještě teď jevil nechápavý úžas a úlek v posledním okamžiku žití.
Asi sedmdesátiletý stařec rovněž čekal, až soudní lékař prokáže, zda se skutečně oběsil nebo zemřel jinak a sebevražda oběšením byla jen zástěrkou na zakrytí zločinu.
Na jiném vozíku ležela mrtvola muže středních let. Vyvrhly ji vody Vltavy. O jeho totožnosti ani o příčině smrti zatím kriminalisté nevěděli vůbec nic. Některé tržné rány ve vlasaté části hlavy a zhmožděniny v obličeji vzbuzovaly podezření…
To byl obraz, který se kriminalistům při vstupu do pitevny naskytl. Na laika by působil otřesně. Pro ně tento pohled nepatřil k neobvyklým.
V sále čekala písařka a jeden z asistentů připravoval vše potřebné k obdukci. Pozdravili se s nimi a prohodili pár běžných vět.
Vačer popošel až k mrtvému tělu Zbyňka Aleše. Jeho obličej byl popelavě šedý a zející rána na spánku zčernalá od krve. Jedině on by mohl dát odpověď na otázky, které vyšetřovatele a kriminalisty tolik zajímaly. Jeho ústa však už nepromluví. Přesto ohledání těla a pitva mrtvoly mohou na některé z nich odpovědět.
Za zády zaslechl Vačer kroky a známý hlas.
Přicházel profesor doktor Tesař se svým dalším asistentem. Profesor byl vysoký, štíhlý člověk s mladistvým výrazem ve tváři. I když jeho bujnou kaštanovou kštici prosvítaly stříbrné nitky. V bílém plášti připomínal spíše primáře na vizitě než předního patologa.
Usmíval se mírným, jakoby zatrpklým úsměvem. Neměl ve zvyku příliš a rozsáhle hovořit. Ve svém projevu byl stručný, ale přesný.
Pozdravil se s Vačerem a oběma kriminalisty. Nebylo třeba se představovat. Viděli se už nejedenkrát. I když zpravidla jen zde, v nepříliš veselém prostředí soudní prosektury.
Kriminalistický technik ustoupil skromně stranou. Jeho úkolem bude zvěčnit objektivem fotoaparátu vše, co je z hlediska soudně lékařského a kriminalistického důležité. Kromě toho musí zajistit vzorek vlasů, zabezpečit zjištění krevní skupiny a sejmout otisky prstů pro další vyšetřování. Neméně důležité by mohly být i zbytky nečistoty pod nehty zemřelého. Co když se bránil a za nehty mu ulpěly částečky vrahovy kůže, krev nebo vlasy? Na to nesměli kriminalisté zapomenout.
Profesor Tesař mlčky vyslechl informaci, kterou mu podal major Vačer. Pokyvoval hlavou a jen občas položil upřesňující dotaz. Z požadavku kriminalistů vyplynulo, že by soudní pitva měla objasnit mechanismus zranění a příčinu Alešovy smrti. Zemřelý mohl být pachatelem rdoušen, otráven či ještě jinak před zastřelením napaden. Nebylo by to poprvé, kdy oběť, usmrcená jiným způsobem, byla dodatečně střelena do hlavy či jiné části těla.
