Vydalo vydavatelství Naše vojsko, n. p. Vladislavova 26, Praha 1, tel. 26 15 51, jako součást ediční řady Magnet.
Šéfredaktor Jiří Pražák.
Obálka a ilustrace M. Havlíček.
Grafická úprava I. Vršecká.
Adresa redakce Vlastina 710, Praha 6 - Liboc, tel. 36 88 36. Rozšiřuje PNS.
Do jednotek ozbrojených sil rozšiřuje vydavatelství Naše vojsko, n. p. — administrace.
Vytiskla tiskárna Naše vojsko, n. p. Praha, závod 08. AA 8.
Cena výtisku 8 Kčs.
59 - 345 - 82*
TS 13/33
Krátká ukázka:
Těžké nákladní vozidlo Z|L 131 se nepatrně žhouplo a zastavilo. Z kabiny vyskočil nadporučík Hlaváček. Zdálo se, že 'maskáče’ mu šil krejčí na míru. Přes rameno se mu houpalo pouzdro na mapy a dalekohled.
„Sesedat!' zavelel. „Jsme na místě.'
Zatímco vojáci seskakovali z korby, vytáhl mapu, kousek poodešel a rozhlédl se po okolí. Pak se sklonil a mapu rozložil na koleně. Další minutu pečlivě srovnával to, co viděl, se zakresleným plánkem. Otočil se směrem k vozidlu:
„Nástup!' znovu zavelel. Zbytečné: Ženijní četa stála v přesně vyřízeném trojřadu.
„Soudruzi,' rozhlédl se po jednotce, „na Zítřejší zaměstnání je třeba se pečlivě připravit. Přijde se na nás podívat ženijní náčelník s velitelem pluku.' Odmlčel se a poodešel. „Tu pečlivost však nezdůrazňuji proto, že budeme mít kontrolu,' pokračoval. „Čeká nás práce v terénu a námět výcviku bude tentokrát složitější než jindy.' Podíval se na hodinky a přemýšlel. „Teď je osm dvacet dva,' dodal. „Četa zůstane na místě pod velením mého zástupce desátníka absolventa Slavíka.'
„Zde!' ozval se Slavík.
„Velitelé družstev půjdou se mnou na rekognoskaci. Do našeho příchodu nařizuji nacvičovat nasazování vševojskového ochranného pláště — jako kombinézy, pláště a pláštěnky. Samozřejmě na čas. Desátník Slavík každého jednotlivce písemně ohodnotí!'
„Provedu!' Slavík se rozhlédl. V ruce držel připravené stopky. Nikdo se tomu nedivil. Nosil je totiž všude a všechno kolem sebe se snažil změřit. Byl to jeho koníček.
Nadporučík kývl hlavou a určení poddůstojníci vystoupili z tvaru. Odcházeli rychle směrem k veliké mýtině. Hlaváček se zastavil a ukázal na nedalekou polorozpadlou stodolu. „Bývalý zásobník krmivá pro zvěř.' Obrátil se k desátníkovi Jakubcovi. „Jako objekt pro maskování přímo ideální.'
„To jo, tři,' kývl Jakubec.
„Přesně tak. Výška tři metry, délka kolem dvanácti. Chvíli vás tu nechám. Mezitím si rozmyslete jak na to.“
Jakubec odklusal ke stodole. Hlaváček znovu vytáhl mapu a při chůzi do ní občas nahlédl. Asi pro sto metrech se zastavil. Terén se k jedné straně začal prudce svažovat. Ohlédl se: „Odminovači!'
Desátník Palkovič se přesunul blíž k světlu. Věděl, co ho čeká a v duchu hodnotil možné situace. Hlaváček před ním rozložil mapu. „Ukažte mi přibližně místo, kde teď jsme.'
Palkovič se rozhlédl, aby zjistil nejbližší orientační bod v terénu. Spatřil kapličku. Oddechl si a za několik vteřin zabodl prst do mapy. „Tady!'
Hlaváček uznale přikývl hlavou a pokračoval: „Cesta před námi je zaminovaná a u kóty třista dvanáct,' ukázal
na skalnatý vrch, „zaminování končí. Asi za třicet minut po vašem příchodu se tudy přesune štáb pluku. Úkol zní: v daném čase komunikaci odminovat. Zkoumavě pohlédl na Palkoviče: „Jasné?'
Desátník se sebevědomě usmál. Hlaváček také. Rozdíl byl v tom, že každý něčemu jinému.
„Ty miny tady skutečně budou,' dodal Hlaváček a nepřestával se usmívat. O Palkovičovi se to říct nedalo. Hlaváček složil mapu a zasunul ji do topografické brašny. „Zaminovači budou působit támhle. Pojďte se mnou.'
Za chvíli stáli na okraji mělké strže. Pod ní se klikatila neudržovaná okresní silnice. Nadporučík tam namířil rukou: „Po ní se s největší pravděpodobností budou přibližovat nepřátelské tanky. Jenže,' otočil se doprava, „v místě, kde vidíte vysoký smrk, bude stanoviště velitele praporu. Takže ty tanky tam v žádném případě nemůžeme potřebovat. Rozuměl jste, soudruhu svobodníku?'
Velitel zaminovačů se postavil do pozoru: „Rozuměl, soudruhu nadporučíku! Nesmí proklouznout ani myš. Natož tank.'
Hlaváček přikázal: „Běžte se na to podívat zblízka. A vy taky, Palkoviči! Za patnáct minut se tu sejdem.' Narovnal se, protáhl si záda, usedl do trávy a ramenem se opřel o strom. Chtěl si chvilku oddechnout. Jenže mu to nevyšlo. Za několik minut nad ním stál Palkovič a z druhé strany se drápal do svahu svobodník Hrubec. Nadporučík se s povzdechem zdvihl. „Tak jdem. Vyhodnotíme to všichni společně.'
Desátník Jakubec už čekal netrpělivě před stodolou. Posadili se na pařezy, kterých tu bylo všude plno. „Máte slovo,' řekl velitel čety. „Ale stručně.'
„Maskovat budu dvěma sítěmi devětkrát dvanáct metrů a dvěma šestkrát šest,' začal Jakubec. „Dále použiju osm tyčí, dvě soupravy ocelových lanek a asi dvacet kotvících kolíků.'
Hlaváček poslouchal a občas přikývl. Když desátník skončil, povytáhl obočí: „To je všechno? Kalkulace odpovídá, ale něco mi chybí.'
Jakubec znejistěl: viděl, že velitel čety s jeho odpovědí není příliš spokojen.
„Zúčastnil jste se spartakiády?' pokračoval nadporučík.
„Ano ... jistě.'
„V tom případě je to v pořádku. Až budete uchycovat maskovací síť ve výši tří metrů, postavíte se svým družstvem spartakiádní pyramidu, vy na ni vylezete a úkol bez problémů provedete.'
Ostatní se pobaveně uchechtli. Jakubec se zarazil: „Nojo, žebřík.'
Na řadě byl desátník Palkovič. Pohlédl do svých poznámek. „Použiju dlouhý minový bodec,' řekl rozvážně. „Ohledáni komunikace v šíři dvě stě padesát centimetrů, terén prozkoumáme po každých osmi až deseti centimetrech. Protože bude zapotřebí rychlého zásahu, zaměřím se hlavně na místa podezřelá ze zaminování. Abych zjistil nástražné dráty, použiju krátký minový bodec, horní částí zavěšený v prstech.'
„Správně,' souhlasil Hlaváček. „Adjustace náloží?'
„Radši ne,' mínil Palkovič. „Miny vytáhnu z bezpečné vzdálenosti dvouramennou kotvičkou.'
„Proč?'
„Bylo by to nebezpečné, protože v blízkosti bude operovat několik dalších jednotek. Kromě toho jste říkal, že se po té cestě má přesunout náš štáb. A to by po výbuchu asi...“
„Dobře,' přerušil ho velitel čety. „To jsem chtěl slyšet. A dál?'
„Nakonec vyznačím hranice odminovaného průchodu navijákem s vytyčovací páskou.'
Odpověď byla vyčerpávající. Nadporučík Hlaváček pokynul svobodníku Hrubcovi. Ten vstal, oprášil si kalhoty a opatrně se na něho podíval. „Komunikaci, po které se mají přesunovat nepřátelské tanky, nezaminuju. Daleko jednodušší bude zastavit je nevýbušnými zátarasy.'
„Dejme tomu,' připustil velitel čety. „Úvaha je správná. Jde o to, pro jaké se rozhodnete.'
„Jak jsem to tam obhlížel,' poddůstojník zaváhal, „nejlepší by bylo zřídit protitankový stromový zásek. Příroda k tomu přímo vybízí. Kmeny od pařezů úplné neoddělím.'
„Ano,' poznamenal nadporučík. „Bylo by to opravdu nejlepší řešení. Ještě bych opletl zásek ostnatým drátem. Ale stromy tam kácet samozřejmě nebudem. Použijte jako náhradu pět rohatek a stejný počet ježků. Proti tankům by to pochopitelně moc neznamenalo, ale pro rychlé procvičení to stačit bude. Tak to bychom měli,' uzavřel teoretickou přípravu. „Vaše velitelské uvažování je podstatně lepší než minule.'
Na poddůstojnících bylo vidět, že je tato uznalá slova těší.
„Ještě organizační upřesnění,' pokračoval velitel čety. „Budíček pro četu v pět nula nula, ranní cvičení zrušeno. Snídaně v pět třicet, odjezd v šest. Ostatně všechno bude zveřejněno v dnešním denním rozkaze velitele roty. Dotazy?'
Nebyly žádné. Hlaváček vstal, z hlasu se mu vytratil služební tón: „Doufám, že se zítra vytáhnete. Jdem, nebo Slavík zničí celou četu.'
„Soudruhu nadporučíku,' ozval se Palkovič. „Ne že bych nějak spěchal, ale civil se kvapem blíží. Měl bych pomalu předávat funkci. Jenže komu?'
„Těší mě vaše péče,' prohodil Hlaváček. „Jste si ale tak jistý, že půjdete do toho civilu přesně v termínu?' Ostatní se rozesmáli a Palkovič zakoktal: „Proč bych .. otřel si čelo.
„Co já vím. Zítra nesplníte úkol a hned máte civil o sedm dní dál. Ale vážné. Komu myslíš,' začal Palkovičovi tykat, „že bys měl to velitelování předat?'
Palkovič ožil: „Podle mé jsou dvě možnosti. Korec nebo Šilhánek. Oba jsou stejně dobrý a něco se už naučili.'
Hlaváček jen tak mimochodem poznamenal: „Věděl bych ještě o jednom — o vojínu Turkovi.'
Velitelé družstev se na sebe podívali.
„Turek?' divil se Palkovič. „Fakt je, že se snaží. Ale proti těm dvěma,' zavrtěl hlavou, „nemá na ně prostě.'
„To je docela možné,' řekl nadporučík. „Zatím třeba ne. Ale uvažujte. Kolik zbývá Korcoví a Šilhánkovi do konce vojny? Jednomu rok, druhému dokonce jen půl. A Turkovi rok a půl. Kdo je tedy perspektivnější?'
„Je to bažant!' nedokázal se ovládnout Palkovič. „Jak by chtěl velet starším vojákům? Nic neumí!'
„Soudruhu desátníku,' řekl Hlaváček. „Lepší dobrý bažant než špatný mazák. A co ty? Když jsi přišel z péešky a začal velet družstvu, byl jsi ty nejstarším vojákem?'
„To ne, ale ..
„Tos byl zkrátka ty,' neodpustil si nadporučík. „Kdežto on je jenom Turek.'
„Moc oblíbený není,' ozval se Jakubec. „Snaživec. Některý kluci to nemají rádi.'
Hlaváček odmítavě mávl rukou: „Mrzí mě, že nemáme tentokrát shodný názor. Turkovi věřím, i když má z civilu jeden škraloup. Poznal jsem ho za ten čas trochu blíž. Mám odhad na lidi, to jsem si ověřil nakonec i na vás. 0 Turkovi jsem mluvil i se svazáckým výborem. Zapojil se do práce hned po příchodu k útvaru. U roty povede hudební kroužek. Navrhnu ho do poddůstojnické školy. Mezitím,' obrátil se k Palkovičovi, „předáš funkci vojínu Šilhánkovi.'
Zpovzdáli, mezi stromy, zahlédli skloněné postavy vojáků, kteří balili ochranné pláště. Bylo zřejmé, že už toho mají dost. Slavík si něco zapisoval, pak zpozoroval přicházejícícho nadporučíka. Postavil se do pozoru. Hlaváček mu pokynul rukou: „Tak ukažte. Jaké jsou výsledky?'
„Není to nejhorší,' hlásil četař. „Sedm výtečných a devět dobrých. Vyhovující a nevyhovující nikdo.' „Nejlepší jednotlivec?'
„Turek. Ve všech disciplínách výtečný čas.'
Desátník Palkovič se zatvářil ironicky. To ovšem velitel čety nemohl vidět.
