-RPR-
Napětí svazek 77
Obálku navrhl a graficky upravil Leo Novotný
Situační kresby v textu
Jindřich Hudek Vydání 1., Praha 1969 Vydalo Naše vojsko, nakladatelství a distribuce knih, n. p. v Praze, jako svou 3593. publikaci, stran 232 Odpovědná r&daktorka Alena Kašparová Výtvarný redaktor Jiří Mikula Technická redaktorka Pavla Šubrtová Vytiskla tiskárna Naše vojsko, n. p. v Praze AA 13,29 [z toho obr. 0,16), VA 13,69
28-027-69. 13/33. Brož. 17,— Kčs
Krátká ukázka:
Lebka se chvíli kymácela na vrcholu hliněného valu, jako kdyby váhala, kam se má kutálet. Konečně spadla k polní cestě a zastavila se o šípkový keř.
Traktor zabrzdil, až mu podjela kola, zaprášilo se, prázdný valník nadskočil a dosedl trochu šikmo. Traktorista se šel podívat na tu divnou věc. Zastavil se nad ubohým a zaprášeným růžovým keříčkem, chvíli se na lebku díval, a potom se jí opatrně dotkl nohou. Pohnula se a vypadlo z ní trochu hlíny.
Zamyšleně vytáhl kapesník a důkladně se vysmrkal. „Hele," zašeptal nevzrušeně a sedl si na bobek.
Oční důlky na něho zíraly zcela netečně.
Za hliněným náspem rachotil bagr, korečkový pás vrzal, hloubě důkladnou a strohou rýhu, a transportér plival dál a dál nažloutlou spraš. Stroj se pomalu sunul po rozsáhlé nakloněné rovině, kterou nahoře uzavíral listnatý les, vroubený mohutnými keři trnek, a daleko, skoro v nedohlednu, silnice a za ní jakési olše nebo co. Planinu protínaly dvě polní cesty, značené ubohými švestkami a šípkovými keři.
Nad poli ležel podvečerní opar.
Strojník na bagru něco vykřikl, ale nebylo mu rozumět. Traktorista vstal a šel za ním. „Viděls?" zařval a ukázal palcem přes rameno.
Strojník přikývl: „Mám normu! Jedu jak máslem!"
„Co!?"
„Jedu jak po másle!"
Traktorista mávl rukama, že rozumí. „Hlásit!" křikl. Některé slovo má kouzlo, jiné probudí příjemnou nebo nepříjemnou vzpomínku, další pocit odpovědnosti, případně pádně vědomí jakési povinnosti nebo čeho. Rachot stroje utichl, korečka se zastavila a motor dusal naprázdno. Strojník seskočil a podrbal se pod rádiovkou. „Cos říkal?" „Ze by se to mělo hlásit."
Traktorista opakoval pohyb palcem přes rameno.
„Ta lebka?"
„Jo."
„Viděl jsem nějaký kosti. Proč hlásit? Jedu a hotovo. Já už viděl věcí, člověče!"
„Takový věci se mají hlásit, ne?" „Esenbákům?"
Stanuli nad lebkou a bagrista ji sebral. „Je to nějak starý ... Hele, úplně vyšisovaný ..." přehodil lebku přes násep. Kutálela se a zastavila se na dva kroky od rovné, přesné rýhy, kterou bagr hloubil. „Co s tím?"
„Do muzea..." pravil traktorista. „Máme na okrese archeology. Slyšel jsem, že hledají pohřebiště."
„Jaký?"
„Nevím. Nějakej doktor Soudek. Tuhle někdo vykládal v hospodě, že byl dokonce u starý Pšeničkový. Je to baba nad hrobem, ale před lety měla slušnou živnost. Kartářka. Věštkyně."
„Co u ní dělal?"
„Aby mu řekla, kde je pohřebiště."
„Mají lidi starosti," řekl strojník urputně. „Já nic hlásit nebudu. Přijede komise, začne mi tady do toho rejt, já mám normu a prima půdu. Neumíš si představit, jak mi mašina v tyhle žlutce krásně běží. Za lesem a v lese, to bylo dílo, člověče, ale tady! Nakonec budu stát a kdo mi dá prémie."
Traktorista přikývl. „No jo. Tak nazdar!"
Dvě stě metrů od Bylavsi, nedaleko vepřína a v dohledu velkého kompostu, je skupina dřevěných domků a plechových garáží, obklopená veselým zeleným plotem.
Sídlo archeologické expedice.
Na vratech tabulka: POZOR ZLÝ PES.
