-RPR-
Anotace:
Detektivní příběh, v němž recidivista s přezdívkou farář, zneužije skupinku zoufalých lidiček k podvodu s falšovanými sázenkami.
Údaje o titulu:
Vydalo v roce 1987 Vydavatelství Naše vojsko, n. p., Praha 1, Vladislavova 26, tel. 26 15 51, jako součást ediční řady MAGNET. Šéfredaktor Jiří Pražák. Obálka a ilustrace Irena Vršecká. Grafická úprava I. Vršecká. Adresa redakce Vlastina 889/23, 160 05 Praha 6-Liboc, tel. 36 88 36. Rozšiřuje PNS. Do jednotek ozbrojených sil rozšiřuje Vydavatelství Naše vojsko, n. p. - administrace, Vladislavova 26, Praha 1. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Vytiskla tiskárna Naše vojsko, n. p., závod 08 Praha. Cena výtisku 8 Kčs.
Edice Magnet 8/1987, počet stran 128.
Krátká ukázka:
„Asperges me," pronesl se svým kalíškem v ruce, zdvižené do úrovně obličeje. „Očistíš nás od všeho zlého a vyvedeš nás na cestu Světla. Vejdeme do domu tvého a dojdeme nejdokonalejšího štěstí. Lumen gloriae.
Kulaté Sáře se lehce chvěla brada. Dlouhovlasá dívka si nepřítomně hryzla spodní ret. Duhovky vyzáblého mladíka ztratily poslední kontury.
Do podniku pro organizování sportovních sázenek Sazka na Novém Městě pražském přijali kulatou Sáru bez potíží. Ve všech denících byly pravidelně otiskovány inzeráty, nabízející výhodný výdělek ženám, které si na dva dny v týdnu stoupnou k vyhodnocovacím strojům. Dů-
chodkyně a ženy v domácnosti mají přednost, lákal text v rámečku.
Podnik nevyžadoval žádné osobní materiály od předchozího zaměstnavatele, a tak kromě občanského průkazu nepotřebovaly zájemkyně o místo k uzavření smlouvy o provedení práce každou neděli odpoledne a v případě potřeby i v pondělí dopoledne nic jiného. Žádný dotazník, žádný výpis z rejstříku trestů, žádné potvrzení od lékaře. Podle neustávající potřeby nových a nových pracovnic nebyly asi příjmy v Sazce na úrovni komparsních honorářů a šaten ve vlastní režii, ale Farář Sáru ujistil, že to, co od ní chce, není cílem, ale pouze prostředkem.
Potřeboval k tomu pouze několik drobností. Především slib, že o Sářiných brigádách se zatím nikdo z okruhu jejich společných známých, a pokud možno ani nikdo další, nic nedoví. A pak už chtěl jen to, aby se Sára dobře dívala a pečlivě sledovala, jak celé vyhodnocování tiketů probíhá. Měl o tom sice dost určitou představu, ale jak sám říkal: „Věk pomíjí a jiný věk nastává."
Sára mu obojí ráda přislíbila.
Dá-li se o devětadvacetileté matce dvouleté dcerky říci, že je dívka, pak Sára byla dívka dost nešťastná. Většinu
trápení přisuzovala své oblosti a školní návštěvě kresle ného filmu ,Prasátka se vlka nebojí'.
V tanečních kursech se její komplex nevylepšil a záhy přišla na to, že životní dráha letušky není zřejmě určena
právě pro ni. Místo servírky v sezónní restauraci její sen sice vzdáleně připomínalo, ale po druhé interrupci rezignovala i na ně. Na třetí už nešla, i když snědý tatínek odjel náhle do své vlasti, aniž by zanechal adresu či poslal slíbenou letenku. V době, kdy přemýšlela, jak najít natolik naivního kádrováka, aby dostala razítko podniku, který by jí byl ochoten platit mateřskou dovolenou — samozřejmě bezúspěšně — se objevil Farář.
Poprvé potkala člověka, který nejenže od ní nic nechtěl, ale naopak jí nabídl nezištnou pomoc.
Dítě tehdy sice nepřežilo půl roku, protože se nějak nemohly dohodnout její a zahraniční krvinky, ale na Farářovu nabídku a útěchu nezapomněla.
Ostatně — zatímco byl Farář na nucené dovolené, zaujalo ji tlumené vyprávění jugoslávského montéra o krásách Jadranu a jejích dolíčků natolik, že jezdila s kočárkem znova. Šťastná z dítěte a zoufalá z příjmů. Teď však — kdy se Farář vrátil a ona mohla vstoupit na širokou
cestu za Světlem — už zase jenom šťastná. A vděčná.
Bylo tedy pouhou nicotností zjistit, že šestnáct až dvacet pracovnic nastupuje v ústředí Sazky v Nekázance na směnu vždy v neděli, kolem druhé hodiny po poledni.
Převlékají se v šatně do pracovních plášťů a po vyhlášení tažených čísel Sportky je vedoucí směny — stálá pracovnice podniku Sazka — rozdělí k osmi vyhodnocovacím strojům. Většinou po dvojicích, podle svého seznamu.
Technici, rovněž stálí zaměstnanci Sazky, upraví po tahu stroje tak, aby po vložení tiketů rozdělily sázenky do
skupin na výherní a nevýherní. Stroj však přečte jen tikety bezvadné a správně vyplněné. Ty, které nemůže z jakéhokoli důvodu přečíst, vyřadí stranou.
K jednotlivým strojům dopravují sázenky na vozících muži, většinou důchodci a brigádníci, z vedlejší místnosti, takzvané trezorové síně. Ta je do tahu zapečetěná. Na vozících jsou sázenky rozděleny a seřazeny v krabicích podle krajů a sběren, kde byly podány.
