Špionážní román z rakouského prostředí, v němž policejní komisař objevuje dvě vraždy a přichází na stopu zpravodajské akce, jež je v rozporu s rakouskou neutralitou.
Vydalo vydavatelství Naše vojsko, n. p., Praha 1, Vladislavova 26, tel. 2615 51, jako součást ediční řady Magnet. Šéfredaktor Jiří Pražák. Obálka a ilustrace Jiřina Pálková. Grafická úprava Irena Vršecká. Adresa redakce Praha 6 - Liboc, Vlastina 710, tel. 36 88 36. Rozšiřuje Poštovní novinová služba, do jednotek ozbrojených sil vydavatelství Naše vojsko-administrace, Praha 1, Vladislavova 26. Vytiskla tiskárna Naše vojsko, n. p. závod 08, Praha. AA 8. Cena 8 - Kčs.
TS 13/33 59-231-80
Krátká ukázka:
Komisař se rozhlédl po poloprázdném lokátoru. Jak odhalily zasněžené náklaďáky před hostincem, dav hostů pronásledovali řidiči vytáčeného připojení. Franz Hein si vybral dobré místo pro své podnikání. Kilometry od hraničního přechodu do dvou sousedních zemí, nedaleko od hlavní silnice. Kdo sem jednou přišel, také se vrátil. Hostinec u bílého koně si zachoval svůj starosvětský charakter. Jemné, nenápadné osvětlení, teplo, klid. V mansardových místnostech seděla řada stálých hostů. Občas Hein odmítal i turisty, kteří měli zájem o delší pob yt, jen aby vyhověli stálým zákazníkům.
Vyplatilo se mu to. Operace se nezastavila ani mimo sezónu.
Vítám vás, Engelberte, zavolal panu komisaři, jakmile jste hledal místo v prázdné krabici. Nechtěl bys raději jít se mnou?
Rád, souhlasil Tausch. Chtěl si promluvit s kamarádem a v lokalitě nebylo vhodné prostředí. Následoval hostinského na operační sál kuchyně. Hein tu mluvil, povzbuzoval dodavatele a občas si zdříml na staré pohovce, když nastal ten okamžik.
Budete mít večeři? Mám tam vepřovou panenku s hráškem.
Ženy mě, přisvědčil Tausch.
Franz Hein se neptal na pití. Běžel k výčepu a o chvíli později se vrátil se sklenicí piva.
Tak mi řekni, co tě k nám přivedlo, naléhal host.
Tyrolerhof, stejně jako před třemi lety. Režisér spadl ze schodů a zabil se.
Hein to vyčítavě změřil.
Nepřesvědčujte mě, že vy, komisař pro zločin, vyšetřujete uklouznutí na schodech.
Parkins byl cizinec. Už vidím, jaký šílenec na mě bude čekat ráno v kanceláři, povzdechl si Tausch.
Ani mě nepřekvapuje, jestli mám mluvit o Tyrolerhofu, je to divný podnik.
V čem, prosím? komisař se zamračil, i když mu to přítel řekl z hloubi duše.
V čem? Je to proto, že nyní, na začátku sezóny, je hotel uzavřen a hosté nejsou přijímáni. Nejsou ani tak dobří, aby si to mohli dovolit, ani tak špatní, aby museli zavřít.
Údržbář řekl, že opravují.
Měli jste se ho zeptat, kde vyzvedli řemeslníky. Myslíte si, že tam byl někdo z místních?
Pročež, samotní cizinci, Angličané.
Ať mi nikdo neříká, že zradili jen cizince. Je tu také dost chytrých lidí.
A s těmito opravami je to také divné. Tu a tam něco vyvrtají.
Nebyl jsem v pokojích, ale hala a ředitel vypadají jako anglické sídlo.
A ne všechno je v pořádku se svými hosty. Nemyslím si, že by někdo z nich šel do města a už ne sem ke mně.
Bez nich nezhubnu, ale není to divné?
To je, Franzi. Kdy sem přišel vlastní Parkins?
Letos se rovná deseti letům. Ve 109. století. Tehdy starý Riegel zemřel v létě a na podzim jeho dcera provozovala hotel.
Co bývalo podnikáním pod Riegelem?
Stejně jako ostatní kolem. Po válce měli za co bojovat, ale pak se obchody přestěhovaly a lidé sem přišli jako předtím. Máme dvě roční období, léto, které nestojí za moc, a hlavně zimu. Když se počasí vyjasní, můžete zde lyžovat téměř půl roku. Zjari a na podzim odpočíváme.
Změnilo se něco v hotelu po Parkinsově procházce?
Všichni. Nejprve propustili zaměstnance. V kuchyni měl jen dvě ženy a jednu uklízečku. Odkud rekrutoval další zaměstnance.
Bydlí nový personál v malém městě?
Ne, mají své mansardy v Tyrolerhofu. Jsou to cizinci, Angličané.
Myslel jsem, že jen málo Angličanů se naučí dobře německy. Jak jednají s hosty?
Takže ne v němčině, řeknu vám. Stanzel tam dodává maso a jednou se říká, že tam slyšel Čechy. Jinak jsou to však samotní Angličané. Dokonce zde nesou celé expedice z letiště.
Možná měl Parkins smlouvu s anglickými cestovními kancelářemi. Pro dobrou provizi, dobývejte hosty, je to tak, jak se to dělá?
Musel bys tu žít, abys to pochopil, Engelberte. Existují malé věci, které si všimne jen chůva. Například vlani. Byly rozházené až do tuhosti, Stanzel mával rukama nad svým obchodem a před hotelem natočil nejdivočejší ze tří lyžařů. Proč se sem ty íudia plazily? Zíráte na kopečky? Těžko, jinde by je to stálo levněji. Zde se platí především terén a tradice. A nevytáhli vaše poplácání z hotelu po celé dva týdny.
Pak přivezli další skupinu z letiště. To samé znovu. Opálili se na terase, nic víc.
Každý den hodinu na oběd, jindy jste tam neviděli živou duši.
Možná nevěděli, jak lyžovat, i to by se dalo udělat. V Anglii nemají tolko příležitostí.
Zase to věděla! Víte, kolik je ochotných učitelů lyžování? Parkins nikoho nechtěl, i když se mu nabízeli. A ještě něco, Berte. Neznám žádný jiný podnik široko daleko, kde by řídili téměř exkluzivní muži. Vidět ženu před Tyrolerhofem je vzácnost.
Předpokládejme, že se Parkins zaměří na firemní akcie. Semináře, kolokvia aneb jak se nadává na střet. Má tendenci být mužskou záležitostí, Tausch navrhl podnítit hostitele k další hádce.
To ti nevyjde, Berte! Pojďme získat spoustu chlapů, kteří se dokáží na pár dní odtrhnout od svých manželek. Během dne mohou mít program, prosím, ale někteří by se ještě občas podívali do malého města. Do hostince, ke svazku karátů nebo k ženskému.
Koneckonců, to vše můžete mít v hotelu.
S výjimkou žen. Ať už je to jakkoli, možná mám velké oči. Nicméně bych tvrdil, že s podnikáním není něco v pořádku. Vzpomeňte si na toho mrtvého muže před třemi lety. Byl to cizinec, že? Říkalo se, že tělo bylo převezeno na letiště a odněkud z dálky.
Viděli jste ty noviny?
Ne, pamatujete si, jak jsme byli tehdy odfouknuti. Ale nezapomněl jsem jméno. Arnošt Hildebrandt z Československa.
Tak mi řekli, jak se k nám dostal bez víza a hlavně kdo pustil mrtvé tělo bez papírů? Koneckonců, víte, jaké cesty existují s mrtvými cizinci. Hofer naproti zemřel v pokoji Francouze. Mrtvý, byl utažen neobvyklou námahou a ráno bylo po všem. Hros si pomyslel, kolik běhání a trápení s ním Hofer má. Plechová rakev, spousta nejrůznějších dokumentů, lékařské potvrzení, speciální auto, byli tady z konzulátu na chvíli a trvalo téměř týden, než tělo odvezli. Ale Hildebrandt byl až do rána. Vidíte to jako normální?
Kulinářský asistent vykoukl z kuchyně.
Vaše specialita, pane šéfe, nesla Heinův vonný talíř.
Hostinský ho postavil před komisaře, podal mu vzkaz v papírovém ubrousku a popřál mu dobrý vkus.
Podívám se do lokátoru a přinesu pivo.
Komisař se zamyšleně pustil do jídla. Ačkoliv mu Hein neřekl nic nového, jeho postoje znamenaly v souhrnu řadu otazníků. Při zmínce o Hildebrandtovi měl nápad.
Mrtví měli před třemi lety československý pas, který se komisaři vryl do paměti. Bez vstupního víza, což znamená, že byl uprchlíkem, nebo cestoval v černém z jiného státu.
Položil příbory na okraj talíře a natáhl se pro telefonní hovor. Otočil Stolzovo číslo. V
sluchátko uslyšelo zvonivý zvuk a chvějící se hlas vrchní stráže se třásl.
Neruším tě tak pozdě, Stolzi, ale zapomněl jsem si poznamenat datum a místo narození mrtvých Parkinů. Nemáte ho po ruce?
Koneckonců, data jsou v protokolu, divil se Stolz, ale diktoval minutu: Narodil se 1919 v Čechách. Jen? A ještě něco, pane komisaři. Informoval jsem okresního prokurátora. Musíte mu zavolat ráno.
Děkuji, Stolzi. Vrátím se k vám zítra. Sundal si sluchátko a spokojeně se posadil k pultu.
Takže se nemýlil, parkins se také narodil v Čechách, žádné jiné Čechy neexistují.
Zde máte čerstvé pivo. Bavilo vás to? Hein položil na stůl další sklenici a vzal talíř příborů.
Vynikající, jako vždy, komisař chválil jídlo. Poslouchej, Franzi, znáš malířku Poschlovou?
Margit Poschlová? Kdo by ji neznal, nejkrásnější žena široko daleko. Ptáte se na obchodní nebo soukromé? zlomyslně zamrkal Hein.
Před chvílí jsme s ní hřímali. Stolz tvrdí, že je střelená.
Nebuďte překvapeni Stolzem, ani pes za ní nebil, ale nic neudělala. To se mu ještě nestalo. Je trochu divná ve vztahu k chlapům. Není se čeho bát. Dojíždí sem téměř dvacet let, nejprve s vlastními a pak sama. Koupili si chalupu jako ateliér, ale ona odtamtud ani nevytáhla patové situace v nedávných patových situacích.
Počkejte, možná to nemyslíte vážně, divil se pan komisař. Před dvaceti lety začala chodit do školy.
Oči ti kazí, Berte, zasmál se Hein. Zjari bude čtyřicet. Vím to spolehlivě a přesně, oslavili se mnou její dvacáté narozeniny, správně, když se Kurt narodil svému sousedovi.
Manžel byl o několik let starší. Jeli sem až z Vídně. Byl to módní fotograf, pak se vrhl do porna, jí se to nelíbilo a hádali se natolik, že se rozvedli.
Od koho se znáte?
Od ní. Chodí ke mně jednou za měsíc. Vezme si dva tři koňaky, posadí se, něco sní, já jí naložím do auta karton Mosel a měsíc ji neuvidím, pokud nebude mít schůzku s někým z branže.
Ako je na tom finančně? Platí jej bývalý manžel?
Vydělává víc, než vydělává. Nevzala by si od manžela ani šilink, i když by se měl živit šoustáním. Dodnes jí píše na její narozeniny, na Vánoce a tak dále. Posledních sedm nebo osm let žije v Itálii. Proč se ptáte?
Přemýšlel jsem, jestli ji její výstřik nakrmí.
Říká se, že má jméno. Nechápu to, ale když tady občas podepíše smlouvu, zní to jako desetitisíce. Zrovna minulý týden tu seděla s chasnikem z Frankfurtu. Pak mě pozvala na koňak, vždycky to tak dělá. Říká, že jí to přináší štěstí.
Podepsala smlouvu?
Ano, s jakousi velkou cestovní kanceláří. Zasmála se, že dnes už je za jméno zaplacena hlavní. Abyste mi rozuměli, uzavřela se mnou svůj první obchod ještě před rozvodem. Od té doby vede své zákazníky zásadně k nám. Je to trochu zarážející.
Komisař vstal a utáhl si kravatu.
Pójdem, Franzi, autobus je chvíli o mně. Objevím se zítra. Co vám dlužím?
Kam byste spěchali? Hein ho zdržel. Klaus dorazil, budeme házet karty? V deset hodin tu stojí pošťáci, odvezou vás domů.
Mluvil jste se mnou, pan komisař si šťastně povzdechl. Rád hrál v dobré společnosti.
