Hodinu po půlnoci - Adamov Arkadij
Detektivní román s oblíbeným protagonistou nadporučíkem Losevem v čele pátracího týmu moskevské krimimálky řeší kriminální činnost rozvětveného gangu, provozujícího obchod s nedostatkovým zbožím. Začíná se rozvíjet, když je na dvorku mezi činžáky nalezena mrtvola mladého muže.
Nečekaní nebožtíci - Pavlas Milan
Pojítkem dvou detektivních novel (Mrtvý na trůnu – Nebožtící doktora Snížka) je skupina kriminalistů v čele s kapitány Bedřichem a Jarešem. V první objeví archeolog dr. Snížek kosterní pozůstatky dvou mužů zavražděných stejnou zbraní v časovém rozpětí deseti let. Nový případ odsune tento dávno promlčený do pozadí, až nakonec kriminalisté najdou společnou nit obou a tím i konečné řešení. V Mrtvém na trůnu nás autor zavádí do atraktivního prostředí speleologů, kteří při průzkumu neznámé jeskyně najdou mrtvého mladíka. Případ dostane spád, jakmile se zjistí, že v pozadí jeho smrti byly drogy.
Akt s puškou - Kolbergs Andris
Z lotyšského originálu Fotográfija ar sievieti un mežakuili, vydaného nakladatelstvím Liesma, Riga 1983, přeložil Vojtěch Gaja.
Obálku navrhl Jiří Petráček Vydání 1., Praha 1985.
Vydalo Naše vojsko, nakladatelstvía distribuce knih, n. p. v Praze, jako svou 5546. publikaci, 176 stran.
Redakci beletrie řídí Antonín Hendrych.
Odpovědná redaktorka Milena Havlová.
Výtvarný redaktor Jan Parkman.
Technický redaktor Petr Husák.
K tisku schváleno 4. 10. 1985.
Vytiskla tiskárna Naše vojsko, n. p. v Praze.
■ AA 9,91, VA 10,31.
Náklad 85 000 výtisků.
28 132-85,
13/34
Brož. 12 Kčs.
604/22/825
Krátká ukázka:
Události mimo kriminální případ.
Taxikář se nervózně vrtěl na sedadle. Zapnutý taxametr započítával další a další kopejky.
Od vrátek přes celý pozemek se táhla čistě umetená cestička se sněhovými valy po stranách. Až k vratům garáže.
Karel ještě pořád viděl, jak po ní kráčí Mudíta. Jak jde pevným, jistým krokem. Uplynulo už několik minut, co zmizela v domě, ale on ji ještě pořád viděl na cestičce - zimník rozepjatý, v jedné ruce šáteček a kabelka, vlasy padají volně, ve velkých vlnách, přes ramena.
Taxikář si zkoumavě prohlížel Žíraksovu vilu. Jeden jeho příbuzný vyslovil přání, že by se chtěl přestěhovat z venkova do města, a prosil ho, aby se poptal na ceny domů ve městě. V inzertní příloze večerníku si taxikái vypisoval několik měsíců po sobě adresy těch, co chtějí prodat - prohlížel si domy, když jel kolem. hovořil s majiteli, takže teď se v otázce prodeje domů mohl považovat za experta. Se zálibou se díval na hotovou nebo rozestavěnou stavbu, řešil svérázné rébusy. Začneme od parcely, říkal. Ta má víc než šest set čtverečních metrů, tu určitě přidělili ještě v padesátých letech. To je jasné! V okolí už dávno baráky stály, když tenhle se začal stavět. Všichni tu mají takové připláclé čtverhranné domy podle typizovaných projektů padesátých let, zvenku to nevypadá k ničemu, ani uvnitř žádná paráda, ale tenhle jednopatrový má verandu a garáž. Tady jsou znát uvolněná šedesátá léta, kdy architekti začali vymýšlet jiné plány. Dům není žádný zmetek - žádný škvárobeton, ale pořádné cihly, solidní dřevěný materiál a solidní zinkový plech na střeše. A skleník taky není špatný, důkladně postavený. Pumpa není vidět, čili ve sklepě je asi čerpadlo a uvnitř bude i celé příslušenství včetně koupelny. O zahradu se určitě dobře pečuje, myslel si taxikář a díval se na vysoké keře hortenzií u plotu a podél cestičky, na jejichž vrcholcích hnědly suché šustivé hrozny květů.
„Zajímalo by mě, co bys říkala, kdybych jednu noc nespal doma," řekl v tu chvíli zachmuřený Zigurd Žíraks. Stál na chodbě u telefonu a svlékal špinavou, zaprášenou bundu. Rukávy byly na jeho ruce příliš dlouné, proto si je vyhrnul, takže bylo vidět tuhé manžety mnoderní košile se stříbrnými manžetovými knoflíčky. Na břichu mu spočívala bezvadně uvázaná kravata. „Půjdu mu říct, aby už jel," odpověděla Mudíta a střepávala písek z jeho pečlivě vyžehlených kalhot. A káravě dodala: „Mohl by ses převléci, když jdeš do sklepa."
„To bych nedělal nic jiného, jenom se převléka! Venku je přes dvacet pod nulou, oči 'málem tuhnou mrazem."
„Zigurde, půjdu a řeknu, aby jel. Řeknu, že jsi velmi unaven. I mně se zavírají oči."
„Ne, ne, půjdeme spolu. Aspoň se podívám na toho dobráka, který mi ráno přivezl manželku."
„Nech toho!"
Žíraks měl ještě pořád podezření. Mudítiny uspěchané výmluvy je nerozptýlily, ačkoliv zněly logicky, nednlo se jim věřit. Věděl, že Mudíta je jedna z organizátorů novoročního plesu a chápal, že jí z toho plynou povinnosti navíc. Říkala, že několik rozjařených hostů nebylo možné do rána dostat ven, pak ještě bylo třeba uklidit stoly, zamést a umýt nádobí. Když odcházela, zdaleka ještě nebylo všechno hotovo, ale ostatní ji na:hali jít, protože na plese potkala spolužáka, kterému se podařilo zavolat taxíka . . . Kvůli ní jel oklikou a zavez! ji domů.
„Doufám, že nemáš nic proti tomu, když se s ním seznámím?" ušklíbl se Žíraks, obrátil se k věšáku a hledal, co by si oblékl.
„Zigurde, nehraj si na žárlivého, nesnáším to." „Nepůideš se mnou a neseznámíš mě? Mimochodem, telefonoval jsem ti, ale nikdo to nevzal."
„Jako bys nevěděl, že všechny ostatní místnost!. kromě sálu, jsou zapečetěny."
„To mě nenapadlo." Ve skutečnosti to věděl a zavolal na vrátnici, ale když vrátná zvedla sluchátko, neřekl nic
a položil ho To bylo kolem třetí ráno. V telefonu slyšel vzdálené hlasy a hudbu v sále Co měl té ženě říct? Aby zavolala Mudítu? Zná ji vůbec? Ve velkoskladu pracuje několik set lidí. A i kdyby ji znala, kde by ji v tom plesovém mumraji našla?
Zíraks si oblékl sako a přesvědčil se, má li v kapse 'peníze. V dobře padnoucím saku už tak mohuisě a venkovsky nevypadal. Prozrazovaly ho jen červené upracované ruce s krátkými prsty, jinak vypadal jako nějaký šéf menšího podniku.
Z branky vyšel na ulici první. Mudíta několik kroků za ním. Jeho bystrý pohled našel Karla na zadním sedadle. Viděl jen jeho obličej a hned v něm vzkypěla zlost, která se hromadila celou noc, když se otravoval sám doma. Ten obličej byl příliš mladý a hezký.
Obešel auto a otevřel přední dvířka.
,,Veselý Nový rok." Pohlédl na taxametr a dal šoférovi pětirublovku.
„To je dobré."
Pak se obrátil dozadu a podal Karlovi ruku. „Zíraks, Mudítin manžel."
,,Valders."
Pak uviděl vedle Karla berle a dlouhý, v papíru zabalený předmět - byla to starodávná Dimdova puška, Hele, hrají přede mnou komedii, pomyslil si, a dostal ještě větší vztek, ale dovedl se ovládnout. Dosud o Mudítině věrnosti nepochyboval, proto bylo teď jeho podezření dvojnásobné. Tenhle mladíček mu určitě nasadil parohy, když hrají takový tyátr. Ještě si sežene berle.
.Mudíta mi o vás hodně vyprávěla ... Jsem rád, že vás poznávám. Co byste řekl sklenici šampaňskeno?"
Mudíta přistoupila k otevřeným dvířkám a řekla rozzlobeně:
„Zigurde, dej mu pokoj. Je unavený, musí jet dcmů " „Jenom jeden pohár. Potom zavolám taxi. Telefon máme. Souhlasíte?" Upřeně hleděl do Karlovy rozpačité tváře.
„Jsem Mudítin spolužák. Kdysi jsme chodili do jedné třídy."
„Pomůžu vám vystoupit. Mudíta mi o vás tolik vyprávěla."
Zastavení v Berlíně - Winnington Alan
-RPR-
Detektivní román anglického spisovatele vypráví o britské novinářce, která ve spolupráci se svým přítelem, rovněž novinářem, pátrá po svém nezvěstném otci, který byl za druhé světové války v Německu v zajetí a nyní se vydal do Západního Berlína po stopách válečného zločinu.
Fairfaxovy miliony - Winnington Alan
Kriminální román z anglického prostředí těží ze situace srdečním infarktem postiženého milionáře, jemuž může zachránit život už jen transplantace srdce. Dynamickým motivem příběhu ze světa vlády peněz nejsou otázky etické, nýbrž zápas možných dědiců o Fairfaxovy milióny, zápas, v němž zločin je pravidlem.
Hadrbolcová Zdenka - Paraple paní Černé
RPR
První prozaický rukopis herečky Zdenky Hardbolcové je kriminální příběh, jejž autorka umístila na starý Žižkov z dob předválečné republiky. Z napínavého autorčina příběhu, vyprávěného pěkným, čtivým, čapkovsky jednoduchým stylem, vystupuje prostředí starých činžáků, kolem Lupáčovy a Bořivojovy ulice, kde záhadnou smrtí zemře tajuplný pan Andres. Na místo činu přichází inspektor Suchan a strážmistr Brož. Seznamují se s paní Andresovou i s dalšími podezřelými. Strohý a věcný policejní inspektor a iniciativní a intuitivní strážmistr pátrají po vrahovi tajemného starožitníka bez koncese a v rozplétánísložitého případu, v němž narážejí na nezákonný obchod s brilianty a drogami, objevují jako klíč k záhadě černé paraple paní Černé. Toto podivné paraple je ohniskem všech zápletek, jimž inspektor ošem musí přijít na kloub. Kdo vraždil, a z jakých motivů? Autorka dobře splétá svůj příběh, vhodně rozmisťuje klamné stopy, inspektor a strážmistr pracují v časové tísni, podezřelých osob přibývá, až nakonec čistý závěr nejen odkryje pachatele, ale sblíží i oba vyšetřovatele.
Obálku navrhl Zdeněk Majzner
Vydalo nakladatelství Melantrich v roce 1976
Odpovědná redaktorka Marie Petelová.
Vytiskla Polygrafia n. p., Praha 2, Svobodova 1.
AA 11,80; VA 12,18. Náklad 50.000 výtisků.
1. vydání.
13-33 32-004-76 Brož. 14 Kčs.
Ukázka:
Suchan a Brož se postavili a pozorně se dívali na lékaře, který pootočil nešťastníkovu hlavu. Teď to viděli. Měl pořádně potlučený obličej, zkrvavený, nepěkný. Doktor se obrátil: "Nedá se říci. Ale to, co dostal, nevypadá k smrti. Upadl týlem na kamna, no, podívejte se. Při pitvě se ukáže". - Suchan stál zamyšleně a potom se obrátil: "Tak, paní Andersová, co se vlastně stalo?"
Zvedla na něho uplakané oči: "Nevím. Přišla jsem domů a tady ležel. Šla jsem k němu a chtěla jsem ho zvednout, nemohla jsem, byl těžký. Už jsem věděla, že je konec."
"Nehýbala jste s něčím?"
"Ne. Zvedla jsem židli, byla převržená."
"A potom"?
"Dostala jsem strach a telefonovala jsem na policii. Když je tak ztlučený...".
"To jste ani nezavolala nikoho z domu?"
"A koho jsem měla volat? Paní Vrbová vzadu v chodbě je stará a ti ve dvoře, Kofyovi..." paní Andersová zaváhala, sklopila oči, ale byl to jen okamžik, hned doplnila: "...sotva jsou doma". - Vstala ze židle, mechanicky si urovnala šaty, jako v zapomnění se ohlédla na stůl a zavřela album známek, které na něm leželo. Když sahala po lupě a pinzetě, jež ležely vedle, Suchan ji zarazil: "Počkejte, paní, ještě se na to podíváme. Váš manžel byl filatelista?"
"Snad ho to těšilo. Říkal, že v tom má majetek, já tomu nerozumím".
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)