-RPR-
Série: Kapitán Exner 8.
Žánr: Detektivky, Literatura česká
Vydáno: 1975, Československý spisovatel
1. vydání originálu: 1975
Počet stran: 264
Jazyk vydání: český
Edice: Spirála
Autor obálky: Kamil Lhoták
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 22-058-75
Náklad: 70 000 ks
Anotace:
KAPITÁN EXNER VÁCLAVA ERBENA zakotvil v povědomí čtenářů natolik, že jeho slovní obraty a výroky bývají citovány v hovorové řeči a že popularita jeho jména překryla jméno spisovatele.
To je jistě velký autorský úspěch. Došlo k tomu zajisté i proto, že Erben velmi přesně vystihl podstatu svého žánru. Skutečnost, že detektivka je hra autora se čtenářem. Dokonce i autora se sebou samým. Hra vážná i nevážná. Děj plný zvratů a rychle se ženoucí vpřed. Tedy epika, jíž je v moderním románu tak poskrovnu. Erben ví, že detektivka není román o práci naší Bezpečnosti, ani kriminalistický román, ani špionážní román. Nicméně jeho moderní pohádka pro dospělé ukazuje velice přesně lidi a lidičky, s nimiž se denně potkáváme, a zkoumá, co s nimi udělá tak otřesný fakt, jako je vražda. To je ten hlavní problém každého příběhu o kapitánu Exnerovi. Přičemž děj se vždy odehrává v prostředí, o němž víme, že je autor velmi dobře zná. Příběh o osamělém mrtvém muži vede z periferie města do zoologické zahrady.
A osvětluje toto prostředí idylických nedělních vycházek ze zcela nezvyklého úhlu. Ani idyla, ani zvěřinec, ale pracovní prostředí lidí, kteří zde, stejně jako jinde, na jiných pracovištích, žijí drobnými i vážnými starostmi a dostávají se do situací tak rozporných, že je nejsou s to řešit způsoby běžnými v lidské společnosti.
Krátká ukázka:
Přibližně v té době volali ze záchytky na interní oddělení nejbližší nemocnice, vzdálené pár bloků. Nemělo smysl posílat vůz. Mladý internista doběhl poklusem.
„Alkohol to určitě není,“ řekli mu.
„Svlékněte ho.“
Dva lékaři stáli nad bezvládným tělem. Byla to jen náhoda, že oběma bylo kolem třiceti a měli toho dne službu.
„Taková zvláštní strnulost...“ řekl tiše internista. „Nic na něm není vidět, sakra. Dýchá mizerně...“
„Čím dál tím hůř...“
Internista vzdychl. „Zavolám starýho... Co žaludek?“
„Alkohol rozhodně ne... za ten moment... Ale tohle nevypadá na otravu nebo barbituráty... tady má škrábance... takový oděrky... tahali ho z trní...“
„Co kdybychom ho převezli k vám?“
Doktor ze záchytky se chtěl zbavit záhadného případu a kromě toho měl dole dva muže a jednu ženu, kteří byli najisto tvrdí vlivem alkoholu.
Internista bezradně přikývl.
-----
PŘI ROZEDNĚNÍ ZEMŘEL na interním oddělení fakultní nemocnice neznámý muž na neznámou nemoc. Kolegium pěti lékařů, které se podařilo na klinice během noci sehnat, nedokázalo určit
diagnózu a navrhnout terapii. Mezi nimi byl i obstojný znalec jedů, omamných prostředků a vůbec všech prášků a preparátů, kterými si lidé nebo jimiž se lidem berou životy, spíš chemik než lékař, který čas od času byl okolnostmi nucen zaskočit jako ohledač mrtvol — MUDr. Arnošt Buble, černovlasý uhlazený pán v brýlích se zlatou obroučkou, který mezi ostatními rozespalými muži a ženami v bílých pláštích byl svěží a vymydlený a vypadal na dvorního gynekologa anglické královny.
„Lak co, kolego?“ zeptali se ho.
Vzdychl. „Rád bych si zapálil, pánové...“
Vyšli na chodbu. „Všimli jste si... na levé hýždi...“
„Vpich...“
Přikývl.
„Ležel prej v trní,“ poznamenal někdo.
Doktor Buble naklonil hlavu na levou stranu a díval se na rozcuchané vlasy lékařky, která stála před ním a byla o hlavu větší. „To jsou zvláštní příznaky. Snad jsem o nich ani nečet...
Byl bez dokladů, že jo?“
„Byl“.
