-RPR-
Bartolomějská ulice, poslední kniha zasloužilého umělce Rudolfa Kalčíka, je nazvána symbolicky; podle známé pražské ulice, odkud se vede boj se zločinem. Obsahuje deset kriminálních příběhů, svědčících o namáhavé a i vzrušující práci československé Bezpečnosti. Jejich jádro je autentické. Spisovatel vycházel ze skutečných loupežných přepadení, vražd, vydírání a podvodů, spáchaných krátce po válce i v letech pozdějších. Připomeňme z nich alespoň případ odhalení hromadného vraha Pilčíka, jehož televizní verzi známe ze seriálu Třicet případů majora Zemana. Kalčíkovi ovšem nešlo o holé vylíčení událostí, spíše o kořeny zločinu a hlavně o charaktery těch, kteří šli po jeho stopách až ke konečnému odhalení pachatele, případně o sondu do psychiky člověka, který přestoupil zákon. Svůj "pitaval těch bouřlivých dob" napsal s osobitým a vytříbeným vypravěčským mistrovstvím.
Obsah:
01. Konec starých časů
02. Nedokončená
03. Vražda ve středu kružnice
04. Strýček smrt
05. Hra na slepou bábu
06. Věci doličné
07. Most přes řeku Svratku
08. Vyděrač
09. Dvě hodiny jako čtrnáct dní
10. Neznámý
O autorovi - PhDr. Jiroslava Jiráčková
Poslední kniha - PhDr. Jiroslava Jiráčková
---
28-045-86 - 13/33 - Brož. 24 Kč.
Knižnice československé mládeže, svazek 483.
Medailon a doslov napsala - PhDr. Jiroslava Jiráčková.
Ilustroval: Pavel Štefan.
Obálku s použitím kresby Pavla Štefana a grafickou úpravu navrhl Zdeněk Ziegler.
Fotografie autora je od Zdeňka Labíka.
Vydání druhé, v Našem vojsku druhé, 1986.
Vydalo Naše vojsko, nakladatelství a distribuce knih, n.p. v Praze, jako svou 5585. publikaci, stran 320.
Redakci beletrie řídí Antonín Hendrych.
Odpovědná redaktorka - PhDr. Jiroslava Jiráčková.
Výtvarný redaktor Jan Parkman.
Technická redaktorka Jarmila Lorencová.
K tisku schváleno 24.3.1986.
Vytiskla tiskárna Naše vojsko, n.p. v Praze.
AA 20 (z toho ilustrací AA 0,72). VA 20,57.
Náklad 124.000 výtisků.
28-045-86. 13/33.
Brož. 24 Kčs.
601/22/826.
---
Ukázka:
Tolikrát v životě viděl mrtvého, že už si na to dávno zvykl. Daleko těžší byla úloha posla smrti. Viděl prsty, držící křečovitě nějakou bílou kabelku. Je vdaná, uvědomil si, když oči našly snubní prstýnek. Ozval se tiše:
- Nebude to lehké, co uslyšíte... Vaše maminka je mrtvá. Někdo ji zabil.
Ale pak, když nejtěžší už bylo řečeno, se poručík přistihl, že myslí již pouze na vraždu a na čas, nelítostný pro vraha i ty, kteří ho mají vypátrat.
Tak měli ve Straňanech, v kraji, kde je nejnižší trestnost ve státě, svou vraždu. Nehodila se do té krajiny, zobrazované často Mikolášem Alšem, s tichými lesy a rybníky, odrážející bílé štíty selského baroka. Starý a usedlý venkov tu obkličoval poměrně malé, ale průmyslově silné Straňany s velkou továrnou na motory a známou textilkou. Třicet kilometrů dál na jih začínalo šumavské pohraničí.V celém tom prostoru mohl někdo být - ale v době stoupající motorizace ani nemusel - a žít svůj život vrah. Kriminalisté s ním začali hrát starou známou hru "na slepou bábu". Jejich údělem jako vždy nezáviděníhodná úloha zatím tápajícího slepce, pozorovaného statisíci, milióny diváků.
***
Mrtvého našlypřed několika dny - jak se bohužel až příliš často stává - děti. Bylo to v lese zvaném Korbelka, asi kilometr od silnice č. 18, nedaleko jsou Stankovany a o kus dál lázně Lubochňa. Mrtvolu odkrylo začínající jarní tání. Ležela tváří k zemi na prudkém svahu, po němž spouštějí lesní dělníci dřevo k údolí, děti si tam asi zaběhly na lyžovačku a místo toho našly mrtvého. Bylo to nějak kolem poledne, ze stromů kapalo, sníh se postupně vytrácel z hor. Byli jsme tam za chvíli.
- Leží tu tak tři měsíce, řekl doktor. - Tři, snad čtyři, záleží na tom, co povědí meteorolové, jak to tu bylo s počasím. Tři měsíce, řekl bych.
Byl starý praktik. Ukázalo se, že odhadoval přesně.
Neznámý byl asi 180 centimetrů vysoký, štíhlé postavy, mohlo mu být dvacet až třicet let, víc ne. Prohlídka mrtvého, jeho šatstva a okolí nálezu přinesla s sebou dva velké otazníky. Člověku, který tam tak dlouho odpočíval, chyběly především jakékoliv doklady, žádná občanská legitimace, žádný vstup do závodu, průkaz na dráhu, nebo něco podobného, nějaký lístek z čistírny, úschovny zavazadel nebo tak. Tedy člověk nezjištěné totožnosti, neznámý.
---
