Vrah zůstal sám - Arkadij a Georgij Vajnerovi

 
Anotace:

Kriminálně detektivní román ze sovětského prostředí, ve kterém pátrání po vrahovi neznámého muže na krymské dálnici přivádí na další zločiny stále unikajícího vraha. Autoři románu, bratři, kteří patří k výrazným zjevům v sovětské kriminální literatuře, a z nichž Arkadij působil v moskevské kriminální službě jako vyšetřovatel, spojují zde beletristické prvky s literaturou faktu.

Údaje o titulu:

Originální název: Ja , sledovatel, 1969
Překlad: Alena Vlčková
Počet stran: 142

Edice Magnet 1971/09

Krátká ukázka:

 Přímo na krajnici, 25 cm od asfaltového povrchu byla zjištěna stopa po pneumatikách dlouhá 70 cm a široká 18 cm. O 38 metrů dál na téže dálnici ve směru na Sudak, rovněž na krajnici, byly nalezeny dvě podobné stopy po pneumatikách dlouhé 82 cm a 20 cm a široké 18 cm. V jejich okolí byly nalezeny ještě tři špačky s oním charakteristickým skousnutím. Stopy po pneumatikách byly odlity do sádry a ofotografovány. Nedaleko od mrtvoly a podél dálnice se našly účetní doklady, z kterých je patrné, že patří trastu Krymstav.

 Mrtvola byla ofotografována v celkovém pohledu, v detailu obličeje, z profilu i z týlu, byly ji sejmuty otisku prstu a mrtvola byla poslána na lékařskou expertizu. Ohledání místa Činu skončeno v 16.50...

  Když jsme končili, začalo pršet. A pršelo potom mnoho dní a nocí. Vypadalo to, jako by už déšť nikdy neměl skončit.

[4. str. spisu č. 4212]

 Především je třeba zjistit, kdo je onen zavražděný. Existuje pro to moc hezký výraz - zjištění totožnosti oběti. Bez toho se nepohneme dopředu.

 Dorazili jsme na okresní oddělení Bezpečnosti, kde mně přidělili maličkou zaplivanou místnost se zrezivělými mřížemi na okně a mdle svítící žárovkou bez stínítka.

  Na odřeném a poškrábaném stole kdosi neznámý napsal fialovým inkoustem: Kosjakin je vůl. Zatím se mi zdálo, že ten vůl jsem spíš já, a ne Kosjakin. S případem nepohnu ani o kousek, nejenže nevím, kdo vraždil, ale ani koho to vlastně zabili. Je docela pravděpodobné, že zavražděný byl dobrý člověk, ale stejné tak to mohl být pořádný darebák. Po pravdě řečeno, tohle mě tehdy ani trochu nezajímalo. Potřeboval jsem především vědět jeho jméno a příjmení, adresu a zaměstnání.

 Za mými zády nesměle zakašlal Klimov. Otočil jsem se k němu: „Fotografie zavražděného už jste dostal, že?" Klimov kývl.

 „Máte před sebou těžký úkol, budete muset obejít všechny domy ve vesnici." Hlášení

 Dotazem u místních občanu bylo zjištěno, že zavražděného muže, který byl nalezen u dálnice, neznají ani ve vesnici Slunečná, ani v okolních osadách. Zavražděný v těchto místech nebydlel a není nikomu znám.    Operativní pracovník Klimov.

[5. str. spisu č. 4212]

  Často mě napadá, že se zamotané kriminální případy podobají knihám bez začátku a bez konce. Něco se stalo, něco strašně důležitého, byla v tom láska, touha a bolest i nenávist - a končí to tragédií. Já znám všehovšudy jen několik stránek a na nich je napsáno pouze tolik, že zabili člověka. Proč a kdo a kdy? A koho vlastně zabili? Co to bylo za člověka?

 Mým úkolem je dopsat ten příběh do konce, jenže abych to mohl udělat, musím napřed najít první stránky tohoto příběhu. Přede mnou začnou vyvstávat jména, která pro mě zpočátku nebudou nic znamenat, lidi, které uvidím poprvé, události, které se nikdy nikdo neměl dozvědět.

Zatímco jsem tak přemítal, přišel Klimov.

„Na negativu se začíná rýsovat první osoba," řekl významně. „Kdopak to je?" zajímám se opatrně. „Jurka Prokudin, chuligán a flákač."

Hlášení.

 Hlásím, že občan Jurij Prokudin, bytem ve vesnici Slunečná, prodal podle sdělení sousedů včera na trhu v Jaltě nové světlé sako zahraniční výroby a hnědou sportovní bundu rovněž zahraniční výroby.

Prokudin má špatnou povést, nechodí pořádné do práce, pije a chová se jako chuligán. Podle neověřených zpráv může mít u sebe zbraň.

 Navrhuji: zajistit občana Prokudina jako osobu podezřelou z vraždy.

Operativní pracovník Klimov

[6. str. spisu č. 4212]

 „Kriminalista musí vymýšlet různé verze, musí složit celkový obraz uplynulé skutečnosti z jednotlivých fakt. Tato vlastnost mu musí být dána od boha. Navíc musí umět utřídit shromážděná fakta, musí jim dát patřičnou souvislost a musí mít bohatou představivost."

 Tato slova jsem si napsal před mnoha lety na přednášce profesora kriminalistik)' Adamoviče. Tehdy jsem byl k sobě mnohem přísnější než dnes a nepochyboval jsem, že tyto vlastnosti mi byly dány.

 Ale tentokrát se zřejmě nechovám jako pořádný kriminalista, protože nemám žádnou verzi. Jak by řekla moje manželka, samé shromažďování faktů, ale naprostý nedostatek fantazie.

Zapamatoval jsem si, že zavražděný byl jen v košili bez saka a že měl na sobě všechno z ciziny Kromě toho ještě vím, že jistý Jurij Prokudin, kterého neznám, prodával sako a bundu zahraniční výroby.

 Pak mi najednou podhodili anonym. Podhodili - to je ten správný výraz. Oknem do pracovny, když jsem si na chvilku odskočil. Na podlaze ležela špinavá obálka bez známky, s nadpisem: K rukám vyšetřovatele.

Doličný předmět č. 1

 Hledáte blbě! Chci vám pomoct. Fedka Astaševú pil včera s ňákým frajerem v hospodě, měl plno babek. Potom šli na dálnici a Fedka ho zmáčknul. Prašule rozkutálel s Nonkou v Koktebelu. Jak sa menuju, vám nenapíšu, kdyby se to dozvěděl Fedka, zabil by mě.

[7. str. spisu č. 4212]

V listoví šuměl déšť a ve vzduchu ostře voněly podzimní květy a přezrálé dýně. Naproti mému oknu, na lavičce pod rozložitým akátem, téměř neviditelní v houstnoucím šeru, seděli dvě dívky a chlapec. Děvčata se chichotala, chlapec shovívavé odpovídal:

 „Jen si řekněte, já vám to zahraju."

Stál jsem u okna, s bradou opřenou o mříže a vzpomínal na Natašu. Pozoroval jsem omladinu a strašně jim záviděl. Jedna z dívek si mě všimla a strčila do přítelkyně: „Hele, támhle je někdo zavřenej."

 Druhá se zasmála:

 „Ty hloupá, to je nějaký chlapík z města. Na vlastní oči jsem ho viděla, jak ráno přijel v černý volze."

Ustoupil jsem od okna a oni na mě hned zapomněli, protože chlapec začal hrát na kytaru a přitom tichým hlasem zpíval...

No, to není špatná perspektiva. Jurij Prokudin, který na trhu prodával zahraniční oblečení a kterého nemůže Klimov pořád najít. Fedka Astašev, který „v hospodě pil s ňákým frajerem" a pro kterého už jel okrskář. A co ty účetní doklady z trastu Krymstav pohozené na dálnici na místě vraždy? Kdo psal ten anonym? Chtěl nám pomoci nebo přivést na falešnou stopu? Nebo je to obyčejný grafoman? Nemám rád anonymy, ale možná že je to přece jenom stopa.