Ale vem čert
prostituci, k té nebylo nikdy zapotřebí mnoho kumštu
a obešlo se to bez velkého
nebezpečí. Mnohem horší
situace je v drogách. V drogách,
kde jsme hromadili obrovský majetek.
Proto se o těchto problémech zmíním poněkud
podrobněji. Drogy sloužily
lidstvu odjakživa. Zabýval
jsem se historií těchto
látek, kterým se dnes říká, bohužel v pejorativním slova
smyslu, drogy. Je nejapné, že
prudérní
ochránci lidských
ctností nazvali věk
našich pradědečků věkem
drog. Drogy totiž sloužily
jak primitivním, tak starým kulturním národům od těch
dob, co se lidstvo smí nazývat lidstvem. Pomáhaly celým
skupinám, rodům a později i jednotlivcům překonávat těžké životní
krize, pomáhaly vytvořit
nejvznešenější umělecká díla, jakými se lidstvo může pyšnit! Právě tak bych mohl hovořit o jejich
úloze ve válkách nebo ve vrcholovém sportu. A
totéž platí
pro milostný život.
Kde by byli
trpící nemocní, odsouzení k pomalému umírání v hrozných bolestech, bez drog!
To všechno nechtějí dnešní
mocní této
planety slyšet. Drogy byly a jsou odsuzovány a odsouzeny. Bohužel, pánové. Lidé
mají strach dopřát si chvilku rozkoše, chvilku omámení, úniku z dnešního přetechnizovaného světa, který
nedokázal vyřešit své krize. Drug dependence, jak
definovala komise znalců v šedesátých letech minulého století návyk nebo závislost na
drogách, prakticky mizí. Ne však proto, že by lidé po drogách netoužili.
Spíše proto, že
je stále obtížnější drogy si obstarat. Je to tak, přátelé. Přiznávám, že
naše velkolepá
distribuční síť stojí
před zánikem.
A přesto, až se
chytí protidrogoví
bojovníci za nos, počet
sebevražd stoupá.
Jak vysvětlí ti
pánové
tento jev? Nemohou a nechtějí jej vysvětlit!
Sebevraždy stoupají
totiž právě proto, že drog je nedostatek. Naše velkolepé plantáže na Blízkém východě jsou zničeny.
Nevlastníme už
ani píď půdy
v zemích střední Ameriky a naše plantáže v Jižní
Americe musíme rok co rok měnit. Jedině díky Zlatému trojúhelníku se držíme nad vodou. Ale na jak dlouho?”
Carpano se
odmlčel, teatrálně vzdychl, napil se koňaku, otřel si pot z čela a pokračoval.
„Zatím jsem se zmínil pouze o jediném prvku,
který nám brání v rozvíjení obchodu.
Jistě i vám je
zřejmé, že dosažitelnost
drogy se stala velmi obtížnou pro značnou většinu
potenciálních
spotřebitelů.
Další faktory se rovněž
vyvíjejí
velmi nepříznivě. Mám na mysli prostředí, které ovlivňuje
zájem o naše
zboží. Je to především rodina. Děti, které se nám dříve
snadno podařilo získat
pro konzumaci drog, jsou pod silným vlivem
rodičů. A ti dnes naopak žijí pod obrovským nátlakem společnosti. U mladých lidí platí totéž:
vliv part, vrstevníků a
spolužáků. Ti všichni
ve snaze získat zajímavé místo a postavení ve společnosti se obávají drog. Ano, jdou na to chytře! Nabízejí mládeži sportovní a
společenské vyžití v takové
formě, že
pro normálního
mladého člověka je velmi lákavé. A pokud nepozná, jakou
rozkoš nebo úlevu
mu může poskytnout droga, ani ji neshání, nehledě k
tomu, že nemá
prostředky na to, aby si ji opatřil.
Výraznou složku našich zákazníků tvořila dříve
takzvaná riziková
povolání. Náchylnost beatových hudebníků, jazzmanů,
malířů, spisovatelů a
dalších umělců byla všeobecně známá. A právě tehdy vznikaly kulturní
skvosty minulého století.
To platí i o takových
osobnostech, jako byl Picasso, Salvátor Dali,
ale i jejich předchůdcích, například Modiglianim, jehož plátno mám čest vlastnit.”
