Vydalo Vydavatelství Naše vojsko; n. p., Praha 1, Vladislavova 26, tel. 261551, jako součást ediční řady Magnet, šéfredaktor Josef Gajda.
Odpovědný redaktor Jiří Pražák.
Obálka a ilustrace Miloslav Havlíček.
Grafická úprava Irena Vršecká.
Adresa redakce Vlastina 889/23,160 05 Praha 6 -Liboc, tel. 36 88 36.
Rozšiřuje PNS.
Do jednotek ozbrojených sil Vydavatelství Naše vojsko, n. p. - administrace, Vladislavova 26, Praha 1. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Vytiskla tiskárna Naše vojsko, n. p„ závod 08, Praha.
Cena výtisku 8,- Kčs. 59-372-87 TS 13/33
Krátká: ukázka:
„Protože je trouba, nafoukanej na tu svou poslaneckou funkci," vykřikovala Kristýna.
„Počkej, co ti vlastně řekl?"
„Zesměšnil nás, že chodíme jako holubi nakupovat zeleni-nu na trh od soukromníků."
Toto sdělení ho nepříjemně překvapilo. „Tak vidíš . . . A já mu tady doslova zachraňuju kůži.. . právě měl v provozu pěknou havárku."
„Doufám, že mu to vrátíš i s úroky . . . Nic jiného si nezaslouží."
„Kristýno, mně se tomu pořád nechce věřit. Jano to určitě nemyslel zle . . . " pokoušel se
znovu ženu uklidnit.
„Cože?! Ty mi nevěříš!?"
„ . . . Věřím, ale
.. ."
„Jaképak ale! Jseš jeho šéf nebo ne? Tak ho setři!"
„Kristýno, to nejde jen tak . . . "
„Co nejde? Ukázal se jako pěknej kamarád: A ty ho zatím taháš z nějakýho průšvihu."
„Kristýno, pochop .. . "
„Já nemám co chápat!"
„Kristýno . . .
" Chtěl pokračovat v uklidňování, avšak manželka mu položila sluchátko.
Bylo mu trapně.
Rozhlédl se po velínu, kde stáli Fero, Karol i Mišo a tvářili se nezúčastněně.
„Stalo se doma něco, soudruhu vedoucí?" odhodlal se Karol.
Otázka ho zmátla, rychle se však opanoval a zatvářil se, jako by všechno bylo v nejlepším
pořádku.
„Ani ne .. . Kde má soudruh Kořeň tu veřejnou schůzi?"
„V osvětové besedě."
„Když je havárie, má být tady."
„Hlavně, že už je nebezpečí zažehnaný," snažil se Mišo uklidnit vedoucího provozu. Vytušil,
že Veselý chce Jana Kořeně odvolat z veřejné schůze.
„Musí se dostavit, bez pardónu! Zavolejte ho!" nařídil Veselý. Michal šel k telefonu, který
se v tu chvíli už pokolikáté rozezněl.
„Co jste vyváděli s tou vodou?" ozval se přísný hlas vedoucího závodu Energetika.
„Dělali jsme, co jsme mohli ..
„A výsledek? Osm zničených forem . . . Je u vás vedoucí provozu Veselý?"
„Je. Moment, hned ho předám," poděšeně odpověděl Michal. „Soudruhu inženýre, volá vedoucí
závodu soudruh inženýr Ďurica."
Veselý se ohlásil jménem.
„Jak se to mohlo stát?" chtěl vědět inženýr Ďurica.
„Nezabrala zpětná klapka."
„To je ale lajdáctví! Tam se přece nemá co pokazit."
„Taky mně to bylo divné. Ještě štěstí, že jsem byl právě v té době nablízku, na závodním výboru.
Jinak by snad bylo po pecích . . . " neopomněl zdůraznit Veselý.
„Jak to, že inženýr
Kořeň není na pracovišti?"
„Bohužel. To víš, soudruhu, poslanecké povinnosti mu občas neumožňují být na místě, když je to třeba.
Po téhle poznámce všichni Janovi spolupracovníci jako na povel otočili hlavy a překvapeně
pohlédli na Veselého. Věděli, že Janovi křivdí. Odvrátil se od nich, jakoby se ho vyčítavé pohledy netýkaly.
„Ve výkonu poslanecké funkce Koreňovi nebráníme, ale povinnosti na pracovišti musí
plnit," hřímal inženýr Ďurica.
„Jsem téhož názoru, soudruhu vedoucí."
„Tak ho zavolej a řekni mu to."
„Ano, soudruhu vedoucí."
„Současně tě jmenuji předsedou tříčlenné komise pro vyšetření a zjištění příčiny havárie,
protože z toho nic dobrého nekouká. Dalšími členy jsou po dohodě s hlavním inženýrem podnikový vodohospodář inženýr Matěj a směnový mistr z vysokých pecí inženýr Kraus. Jasné?"
„Provedu!" odpověděl po vojensku Veselý a téměř se postavil do pozoru.
„A začněte s šetřením hned ráno. Čest," končil inženýr Ďurica.
„Čest práci, soudruhu vedoucí," vychrlil do sluchátka Veselý a na jeho tváři se zračila
spokojenost. Těšilo ho, že to bude právě on, kdo rozhodne o Janovi. Hned ho také napadlo, že jmenování náležitě využije, aby si udobřil ženu.
Otočil se, podíval se po Janových spolupracovnících, kteří vycítili z jeho chování cosi nedobrého
a nařídil: „Zavolejte svého vedoucího, a to hned!"
Michal šel k telefonu a s nepříjemným pocitem začal vytáčet číslo. Jelikož veřejná schůze
byla v plném proudu, nechtěli poslance odvolat, dokud Michal nesdělil důvod.
Informace o mimořádné události se tak dostala okamžitě mezi občany.
Jan Kořeň hovořil v referátě o tom, co připravuje v nejbližší době zabezpečit ve volebním obvodě.
Když mu pošeptali, že se má okamžitě dostavit do závodu kvůli nějaké havárii, zbledl.
Omluvil se lidem v sále a požádal předsedu občanského výboru, aby převzal řízení schůze.
*
„Co se stalo, Milane?" byla jeho první otázka, když vstoupil do velínu.
„Máš havárii na pecích. Zrovna když jsi tu nebyl."
„Hned tam letím ... "
„Letět už nemusíš, protože jsem za tebe nebezpečí šťastně zažehnal," odpověděl odměřeně
Veselý.
„Díky," vydechl si Jano.
„Kamarádi si přece mají pomáhat, nemyslíš?
„Já musel být opravdu na té schůzi, Milane.
„ . . . a z Kristýny si nic nedělej," učinil Veselý narážku.
„Ale vždyť . . . "
„Jaképak - vždyť!?
Urazil jsi ji."
„Já to přece nemyslel zle!
„Nic ti nevyčítám . . . "
„Co se stalo u vysokých pecí?"
„Shořelo několik forem pro nedostatek vody, odpověděl klidným hlasem Milan.
Když v minulosti došlo k podobné události, shořely nejvýše dvě formy. Několik - to znamená více.
