Stránky

Prípad námesačníkovej netere - Gardner Erle Stanley

 

Prípad námesačníkovej netere - Gardiner Erle Stanley


Perry Mason I.

Prípad námesačníkovej netere / Prípad chromého Kanárika / Prípad s hracími kostkami

Z ANGLICKÝCH ORIGINÁLOV ERLE STANLEY GARDNER. THE CASE OF THE SLEEP WALKERS NIECE, THE CASE OF THE LAME CANARY. THE CASE OF THE ROLLING BONES, KTORÉ VYŠLI V NAKLADATELSTVE POCKET BOOKS, INC. NEW YORK PŘELOŽILI VIKTOR  KŘUPA A VIERA PAWLIKOVA

VYDAL SLOVENSKÝ SPISOVATEL, V BRATISLAVĚ ROKU 1971. ZODPOVĚDNÉ REDAKTORKY VLASTA BAŠTOVÁ A VIERA HEGEROVÁ KORIGOVALI MARGITA VYSKOČILOVÁ A MAGDA HAMADOVÁ TECHNICKÁ REDAKTORKA KVETA CHYTILÍKO-VÁ  OBÁLKU A FRONTISPICE NAVRHOL JÁN MEISNER

TEM SKUP 301/13 ČlSLO PUBLIKÁCIE 1506 PRVÉ VYDANIE 50 000 VÝTLAČKOV AH 33.82 VH 34.62 VYTLAČILI VÝCHODOSLOVENSKÉ TLAČIARNE. N. P., KOŠICE   STRÁŇ 544
13 - 72 - 017 - 71
602/22/8.6

Viaz. Kčs 35.— Brož  Kčs 30.70

Krátká ukázka:

„Potom budete bojovať . . . Ona bude tvrdiť, že som pomätený."
„Prečo si to myslíte?"
„Ked som odchádzal z Chicaga, trpel som námesačnosťou." „To neznamená, že ste pomätený."
„Zobral som nóž a pokúšal som sa dostať do jej spálne." „Kedy to bolo?" „Cosi vyše roka."
„Teraz ste už zdravý?" opýtal sa Mason.
„Ano, okrem tohto nervového tiku a záchvatov nervozity."
„Kedy mám prísť k vám?"
„Dnes večer o ósmej. Privedte aj nějakého dobrého lekára, ktorý by vyhlásil, že nie som pomätený. Neter vraví, že podla hviezd by to bol dobrý ťah."
Mason pomaly prikývol. „Vaša neteř," poznamenal, „má zrejme velký vplyv — na hviezdy."
„Ona ich len vysvětluje. Je velmi bystrá."
„Máte ešte nějakých příbuzných?" opýtal sa Mason.
„Áno, nevlastného brata. Volá sa Philip Rease a býva u mňa. Mimochodom, chcem mu odkázať prakticky celý svoj majetok."
„A čo vaša neter?" opýtal sa Mason.
„Moja neter to nebude potrebovať. Jej budúci manžel má dosť peňazí pre obidvoch. V skutečnosti ten nový testament bola jeho myšlienka Viete, Edna je trošinku rozmaznaná. Harris, jej snúbenec, si vzal do hlavy, že bude mať lepšie vyhliadky na šťastné manželstvo, ak bude on gazdovať s peniazmi."
„A čo ak nebudes Harissom vychádzať?" namietol Mason.
„Potom by som mohol zmeniť svoj závět."
„Len aby nebolo neskoro," utrúsil advokát.
Kent sa zamračil a povedal: „Hm, chápem. Už som aj ja o tom rozmýšlal. Nemóžeme spísať závět, podla ktorého by som svoj majetok odovzdal pod správu?"
„Prečo nie, to móžeme urobiť," prikývol Mason.
„Tak to urobíme. Helen Warringtonovej, svojej sekretárke, odkazem dvadsaťpáťtisíc dolárov. Bola mi věrná a nechcem, aby musela pracovať, ked  ma už nebude.  Potom móžeme 
ustanoviť správu a všetky dóchodky sa budu vyplácať mójmu nevlastnému bratovi, dokial bude Edna vydatá za Geralda Harrisa. Ked sa rozvedie, bude sa podielať na dóchodku." „Vie váš nevlastný brat, že mu odkazujete majetok?" "Ano "
„Nebude sklamaný, ked to zmeníte na správu?" opýtal sa
,Nie, kdeže. Ja by som mu odkázal iba dóchodok," chytro doložil Keni   „Nevie dobre investovať." „Prečo? Pije?"
„Ale nie, o to nejde. Je trochu čudný." „Myslíte duševně?"
„No, je to taký neurotický typ, večne sa obává o svoje zdravie. Ktorýsi lekár mi povedal, že je hypochonder."
„Mal vóbec dakedy vlastné peniaze?" opýtal sa Mason.
Keni prikývol a povedal: „Áno, mal dosť nešťastné skúsenosti s peniazmi a velmi zatrpkol — viete, stal sa z neho taký radikál. Jeho investície neboli šťastné a zdá sa, že ho dráždia úspěchy iných l'udí."
„Vaše úspěchy ho nedráždia, či áno?" usmial sa Mason.
„Strašne," přiznal sa Kent.
„Napriek tomu, že z nich získá vďaka vášmu závetu?" „Vy ho nepoznáte," odvětil Kent s úsmevom. „Je to dosť čudná povaha
Mason si pohrával s ceruzkou. Zamyšlené sa zahladel na Kenta a povedal: „A čo vaša budúca žena?"
„Tá nedostane ani cent," odpovedal Kent. „Mohli by ste napísať zmluvu v tejto veci, jednu, ktorú podpise pred sobášom, a druhú, ktorú podpíše po sobáši To je jediný spósob, ako sa presvedčiť, či si ma neberie pre peniaze. Mimochodom, (ona přišla s touto myšlienkou. Vraj sa za mňa nevydá, kým nezarídim veci tak, aby nedostala ani cent z mójho majetku, či už v alimentoch alebo z dedičstva, keby som zomrel."
Mason zdvihol obrvy a Kent sa rozosmial. „Len tak medzi námi, pán poradca, ked podpíše tie zmluvy, ktorými sa podla zákona zrieka mojich peňazí, darujem jej úctyhodnú čiastku v hotovosti."
„Rozumiem," poznamenal Mason. „Vraťme sa k tej dohode, podľa ktorej by Edna dostala samostatný dôchodok v prípade, že by sa rozviedla s Harrisom. To by mohlo viesť presne k tomu výsledku, ktorému by sa chcel Harris vyhnúť."
„Viem, ako to myslíte," prikývol Kent. „Myslím, že sa budem musieť o veci znovu porozprávať s Harrisom Ak mám byť úprimný, Ednu úporne prenasledovali lovci majetkov, ale som ich hnal preč, len čo sa tu zjavili. Potom prišiel Harris a hned na začiatku mi povedal, na čom trvá . . . 
Dnes večer sa s ním zoznámite. Závet môže niekoľko dní počkať, pán poradca, ale tie majetkové zmluvy pre moju budúcu ženu zostavte a doneste ich večer ku mne. Slovom, bude to čosi ako skúška. Ak bude ochotná vzdať sa všetkých dedičských nárokov na môj majetok, potom budem vedieť, že sa za mňa vydáva z lásky."
„Chápem," prikývol Mason.
„Môžete večer priniesť tie zmluvy?"
„Myslím, že áno "
Kent vytiahol z vrecka šekovú knižku, rýchlymi a nervóznymi pohybmi, takými príznačnými preňho, načarbal sumu, vytrhol šek z knižky a poznamenal: „Vysušte to pijavým papierom. To je honorár." Ledva dopovedal, zvrtol sa a vyšiel z kancelárie Perry Mason vystrúhal grimasu a povedal Delle Streetovej: „To je odmena za to, že sa pokúšam byť etický a chcem zabrániť vražde — dostal som rozvod, hoci rozvody neznášam, čaká ma porada s pokútnym advokátom, hoci ide o bežný postup, akým opovrhujem, a mám zostaviť majetkovú zmluvu, hoci je s tým pekelná robota!"
Sekretárka chladne vystrela hybkú ruku, vzala šek a podotkla: „Vidím šek na päťtisíc dolárov a také na stromoch nerastú."
Mason sa uškrnul a doložil: „No, Kent je pohotový gentleman, to sa musí nechať. Uložte ten šek do banky, kým si to nerozmyslím a nepošlem ho za iným advokátom. Spojte ma s doktorom Keltenom, pošlite sem Jacksona a zavolajte Paulovi Drakeovi z Drakeovej detektívnej agentúry a oznámte, mu, že mám preňho robotu."
„Chcete si najať detektíva?" opýtala sa.
„Na pani Doris Sully-Kentovú," odpovedal, „a budeme veľkorysí. Keď ide o dojednávanie alimentov so sobášnymi vydieračmi, gram informácií vydá za kilo rozhovoru." Della Streetová si pritiahla k sebe telefónny zoznam. Pre jej pohyby bola príznačná nenáhlivá výkonnosť, ktorá je zárukou úspechu. Perry Mason pristúpil k oknu a zamyslene hladel dolu do ulice. Odrazu sa obrátil, otvoril zásuvku svojim stola a vytiahol odtiaľ ďalekohtad. Ĺávou rukou otvoril okno, priložil si ďalekohľad k očiam a vyklonil sa von.
Delia Streetová pokojne zavesila slúchadlo počas rozhovoru a čakala s ceruzkou nad zápisníkom.
Mason neodtrhol oči od ďalekohľadu a zvolal: „9 R 8397." Dellina ceruzka zapísala číslo do zápisníka. Mason odložil ďalekohľad a zavrel okno. „Máte to, Della?"
„Áno Čo je to?"
„Poznávacia značka zeleného cadillacu s otvorenou strechou. Vedie ho žena v belasých šatách a odváža nášho klienta Petra B. Kenta. Nevidel som jej do tváre, ale ak jej nohy neklamú, má výrazné proporcie."

Maigretov zlodej / Maigret a telo bez hlavy / Maigretove pamäti - Simenon Georges

 

Maigretov zlodej / Maigret a telo bez hlavy / Maigretove pamäti - Simenon Georges

Slovenský Spisovateľ (1969)

Komisár Maigret III. svazok

Originální název: Maigret et le Clochard / Maigret et le corps sans téte / Les memoires de Maigret.

Z francouzského originálu přeložili:
Viera Millerová, Vladimír Žabkay 

Zväzok obsahuje dva kriminálne prípady a Maigretove pamäti. V prvom príbehu (Maigretov zlodej) vyšetruje slávny komisár vraždu mladej ženy, ktorá sa pohybovala v bohémskej spoločnosti modeliek, maliarov, hercov a filmárov. V druhom (Telo bez hlavy) má komisár zistiť totožnosť mŕtvoly vylovenej z kanála – a ktorej chýba hlava. Maigretove pamäti sú vlastne jeho životopis, v ktorom hrá nemalú úlohu aj zoznámenie sa so spisovateľom Simenonom…

Cena: viaz, 29 Kčs, brož,: 24,70 Kčs.

ISBN: 13-72-054-69.


Jeden klame, druhý hynie / Prefíkaný trik / Tvár démona - Rendellová Ruth

 

Jeden klame, druhý hynie / Prefíkaný trik / Tvár démona - Rendellová Ruth

Rediguje ADRIANA ORAVCOVÁ

Z anglických originálov Ruth Rendell: Some Lie and Some Die, Put On By Cunning, A Démon in My View, ktoré vyšli vo vydavatelstve Arrow Books 1973,1976 a Hutchinson 1981, přeložili Anna Ilčíková, Ludmila Chmelíčková a Erika Mináriková

Přebal, vazba a ilustrácie Svetozár Mýdlo

Vydal Slovenský spisovatel, Bratislava 1990
Zodpovědná redaktorka Adriana Oravcová Jazyková redaktorka Magda Hamadová Výtvarný redaktor Dušan Grečner Technická redaktorka Hana Pavlásková

Tem. skup. 301/13. Číslo publikácie 3766. Vydáme prvé. Náklad 95 000 výtlačkov. AH 30,46 (text 29,56, il. 0,90), VH 31,03. Vytlačili Tlačiarne SNP, š. p., závod Neografia, Martin Stráň 480
ISBN 80-220-0235-6
Kčs 49,-605/22/85.6

Pátranie, Mŕtvy v snehu, Obliehanie - Torjussen David

 

Pátranie, Mŕtvy v snehu, Obliehanie - Torjussen David

DAVID TORJUSSEN
Pátranie • Mrtvy v sněhu • Obliehanie

Rediguje Gabriela Hanáková
Z norských originálov David Torjussen: Etterforskning págár, Kriminalpolitiet etterlyser, Beleiring, ktoré vyšli vo vydavatelstve Gyldendal Norsk forlag, Oslo 1973, 1974, 1976 přeložil Jaroslav Kaňa.

Vydal Slovenský spisovatel', Bratislava 1981. Zodpovědné redaktorky Terézia Černá a Vlasta Baštová. Korigovala Erika Mináriková. Přebal, vazbu a ilustrácie Cubomír Longauer.Výtvarná redaktorka Gabriela Gottpreisová. Technická redak-torka Hana Pavlásková.
Tem. skup. 301/13. Číslo publikácie 2657. Vydanie prvé. AH 33,28, VH 33,91. Vytlačili Tlačiarne SNP, n. p., závod Xeografia, Martin. Stráň 528.

Viaz. Kčs 45,— Brož. Kčs 39,80 13-72-009-81
605/22/85.6

Zinková cesta / Nikdo není vinen - Fiker Eduard

Zinková cesta / Nikdo není vinen - Fiker Eduard

 R-PR

Ilustroval a graficky upravil Zdeněk Ziegler. 
Vydal Český spisovatel, a. s., v Praze roku 1993 jako svou 6262. publikaci. 
Odpovědný redaktor Jiří Korejčík. 
Výtvarný redaktor Pavel Hrách. 
Technický redaktor Václav Oulík. 
Vytiskly Tiskárny Vimperk, s. p. AA 18,74, (text 17,61, il. 1, 13), VA 19,27. 
Zinková cesta vydání čtvrté, v ČS první. 
Nikdo není vinen vydání třetí, v ČS první. 
Stran 304. 13/33. 22-031-93.

To je vražda, napsala V - Rozsudek smrti - Fletcherová Jessica & Bain Donald

 

To je vražda, napsala V - Rozsudek smrti - Fletcherová Jessica & Bain Donald

Jessica Fletcherová cestuje z Cabot Cove do Bostonu pomoci příteli advokátovi Malcolmu McLoonu, který obhajuje boháče, obžalovaného z bratrovraždy. Na motivy televizního seriálu.

Dračí stopa - S. S. van Dine

 Dračí stopa - S. S. van Dine


Detektivní román Willarda Huntingtona Wrighta, tvořící pod pseudonymem S. S. Van Dine, který roku 1928 v časopise American Magazine zveřejnil Dvacet pravidel pro psaní detektivek (Twenty Rules For Writing Detectives Stories a tak de facto stanovil základní pravidla žánru.

Dokonce i v roce 1933 v New Yorku bylo Stammovo sídlo anomálií - panství v Inwoodu obklopené lesy. Jedné horké noci si jdou členové domácí párty zaplavat. Mladý muž se ponoří do bazénu - a zmizí. Stará paní Stammová je psychicky narušená, ale její opakovaná tvrzení, že v bazénu žije drak a je zodpovědný za smrt mladého muže, ostře rezonuje s ostatními v domě. Atmosférou narušuje i obvykle netečná policie. Pouze Philo Vance, přes všechny své řeči o dracích, je schopen proniknout do srdce tajemství.

Román byl adaptován do filmové verze v roce 1934, hlavní roli hrál Warren William jako Vance.

Překlad do češtiny: Běla Vrbová-Pavlousková

Vražda v divokém rytmu - Dočekal Boris

 

Vražda v divokém rytmu - Dočekal Boris


Den stvořený pro vraždu
Panika v chatařské osadě
Spory chtěl rozetnout sekyrou
Depresi léčil násilím
Vražda v hotelu Bílý lev
Zabij mě, řekl
Hodný kluk vraždil
Láska skončila vraždou
Panenka v růžovém
Zavraždil otce kvůli politice
Bez slitování
Podvodník s andělskýma očima
Konec přátelství dva plus jedna59
Chtěl zabít mrtvou63
Konec královské jízdy68
Nechtěl, aby žila s jiným
Smrt při svatebním veselí
Mrtvá ležela u dálnice
Vloupání mělo logiku
Stříhali dohola
Vraha prozradily náušnice
Vražda osamělého muže
Na začátku byly dopisy
Vrah s tváří hezkého kluka
Poslechl vnitřní hlas
Vražda kvůli dědictví
Vraha prozradil telefon
Barvité představy vedly k vraždě
Vražda v rytmu metalu
Smrt v prodejně kol
Vrah a čínská váza
Lucie zůstala otci
Vražda ve zkouškovém období

Chemická formule smrti - Marold Jiří

 

Chemická formule smrti - Marold Jiří

Kriminální případ z roku 1981.

Výsledky vědy, přinášející objevy velké důležitosti pro všeobecný rozvoj, se začasto stávají cílem nejrůznějších konkurenčních i nepřátelských kruhů. Boj je veden nesmiřitelně a nevybíravě. V sázce jsou totiž nejen velké peníze, ale i touha po získání prostředků pro případné vojenské zneužití.

Vraťme se ve vzpomínkách do doby o pár desetiletí vzdálené. Do časů embéček a trabantů, front na banány, do doby, kdy se policistům říkalo esenbáci a každý věděl, co znamenají pojmy devizový příslib a výjezdní doložka. I tehdy byly páchány zločiny, které bylo třeba objasnit…

Čas říci sbohem - Jedním dechem

 Čas říci sbohem - Jedním dechem


Jedním dechem listopad 6/2018.

Obsah:

Roman Cílek - Čas říci sbohem
Ladislav Beran - Bobr se vrací
František Uher - V Portugalsku psy nejedí
Hana Doubková - Domek se špatnou pověstí 
Zora Beráková - Džob OK 
Jan J. Vaněk - Přesilovka 
Vladimír Šindelář - Lotynka 

Vydává:
Pražská vydavatelská společnost, s. r. o., Olšanská 54/3,130 00 Praha 3, www.pvsp.cz jako periodickou publikaci v edici krimi JEDNÍM DECHEM svazek 289 (6/2018), Redakce: Olšanská 54/3,130 00 Praha 3
Tisk: TRIANGL, a. s., Beranových 65, Praha 9, ČR
Grafická úprava a obálka: Vladimír Pfeifer

Distribuci pro prodejny tisku v ČR zajišťuje PNS, a. s., Praha.
Distribuci časopisu pro předplatitele v ČR zajišťuje v zastoupení vydavatele
Česká pošta, s. p., oddělení periodického tisku, Olšanská 38/9, 225 99 Praha 3

Příjem objednávek na www.periodik.cz nebo www.pvsp.cz, případně e-mail:
postabo.prstc@cpost.cz. Telefonický příjem objednávek, oznámení změn
v odběru a reklamací na bezplatné lince 800 300 302.

Objednávky předplatného do zahraničí: Mediaservis s. s r. o., Paceřická 2773/1, 193 00 Praha 9, tel.: 271 199 250, fax: 271 199 902, e-mail: kauerova@mediaservis.cz.

Příjem objednávek i starších výtisků: Pražská vydavatelská společnost, s. r. o., tel./fax: 222 718 046, e-mail: pvs@ms.ipnet.cz, www.pvsp.cz, tel.: 222 718 046, fax: 222 718 046 nebo poštou na adrese PVS, P.O.Box 142, 130 37 Praha 3.

Nevyžádané rukopisy, fotografie a kresby se nevracejí.
ev. č.: MK ČR E 6309      ISSN 1212-7612 ISBN 978-80-7250-825-9
Cena výtisku včetně DPH: 49 Kč. pro předplatitele: 38 Kč (roční předplatné: 228 Kč, pololetní: 114 Kč).

Krátká ukázka:

Zátiší jsem si zamilovala od prvního pohledu. Přesně po takovém domku jsem toužila, přesně takový jsem si vysnila - přízemní, tudíž bez otravných a vzhledem k občas bolící páteři i obtížných schodů, s místnostmi tak akorát - žádný palácový komplex ani žádná krabička na sardinky.

Dvě ložnice, obývací pokoj, ze kterého byl přístup přímo na terasu, kuchyně se všemi moderními hejblátky, oddělená koupelna a toaleta, samostatná spíž - ideální bydlení pro dvě tři osoby, v mém případě teda nejmíň tři, měla jsem okamžitě jasno. Zatím jsem sice byla pořád ještě sama, ale to se mělo už brzy změnit. Martinův rozvod byl na spadnutí a až se mnou začne nový život, bude jen otázkou času, než se jedna z ložnic promění v dětský pokoj, usmívala jsem se v duchu. Ani moje milované autíčko nepřijde zkrátka, oblouková stříška ho před nepřízní počasí ochrání víc než dostatečně.

A celý tento zázrak včetně zahrady s geometrickou přesností rozdělenou na část okrasnou a část užitkovou je podle realitní kanceláře k mání za milion tři sta tisíc, žasla jsem ještě nyní a se smutkem, láskou i vděčností jsem vzpomněla na tragicky zesnulé rodiče, kteří rukou společnou a nerozdílnou platili vysokou životní pojistku, aby mě pro případ nouze finančně zabezpečili. Jenom díky jejich obětavosti si teď Zátiší můžu nejen koupit, ale i vybavit podle svého, protože ze starého nábytku jsem si chtěla ponechat jenom oblíbené maminčino křeslo, tatínkův starožitný stolek a prostornou třídílnou skříň se zrcadlovou aplikací. Sice mi toho na účtu moc nezůstane a tento domek, pokud má zůstat pořád stejně krásný, bude vyžadovat pravidelnou údržbu, ale s Martinem po boku by to neměl být problém. Slušně si vydělá, je šikovný, pracovitý, se spoustou věcí si dokáže poradit sám a kvůli Zátiší, jak jsem bezpečně věděla, bude ochoten cedit krev. A žádný div - vždyť pro něho představovalo splněný životní sen. Napřed se dlouhá léta dusil - stejně jako já - v panelákovém vězení, po sňatku s Mirkou se sice přestěhoval do celkem slušné vilky, ale...vždycky je nějaké „ale", a to Martinovo se zhmotnilo do panovačné tchyně a neméně panovačného tchána. I když měli svoji půlku vilky k dispozici, zakopával o ně na každém kroku, do všeho mu kafrali, nic jim nebylo vhod a husa Mirka, místo aby stála při něm, dokázala jenom pofňukávat „To máš těžký, Martínku, jsou to přeci jenom rodiče..."

Takže i kdybychom se nepotkali, stejně byl už nějakou dobu pevně rozhodnut z toho dusícího chomoutu se vyvléci a pokud by to nešlo jinak, klidně si ustlat třeba pod mostem. ...

Stěhováci přijeli a zase odjeli a já potom neúnavně a s veselým pobrukováním poletovala z místnosti do místnosti, čistila, leštila a zkrášlovala a už napřed si v duchu vychutnávala Martinův i Sonin obdiv.
V případě Soni, mé nejlepší kamarádky, jsem se nezklamala. „Teda, Pavlo, já nestačím zírat," vydechla s nefalšovaným nadšením, když mě po týdenní dovolené, kterou strávila u babičky v Táboře, přišla navštívit a všechno si dopodrobna prohlédla. „Vždyť ty jsi ze Zátiší udělala pohádku - fakt pohádku, teď už jenom najít nějakého toho prince", mrkla na mě spiklenecky, protože o mně a Martinovi věděla všechno.

Smrt přišla před nedělí - Kaštánek Jan

 

Smrt přišla před nedělí - Kaštánek Jan

RPR


Kriminální román. Příběh, v němž poštovní doručovatelka spolu se správcovou domu objeví ubitého muže ve vlastním bytě a zřetelné stopy po zápasu, oznámí věc Veřejné bezpečnosti a rozbíhá se pátrání po pachateli. Řada svědectví o životě mrtvého muže, v povolání inženýra – architekta, umožňuje odhalit v něm rafinovaného intelektuálního vyděrače, který se snaží objevovat žalovatelné přestupky druhých a využívat jich k vydírání. Tato charakteristika pomůže spolu s jedním předmětem doličným odhalit i pachatele.


Smrt přišla před nedělí - Kaštánek Jan

33-222-68
13 3 3 Kčs 7,-
22-601/861

Krátká ukázka:

Na chodbě starého malostranského domu vládlo takové syrové chladno, jako by venku za těžkými dubovými vraty ani nebylo parné léto, jako by ani na Kampě nevládl červenec.

Marii Čápovskou přesto zalila vlna horka. Zavřela dveře a nerozhodně se zastavila na kamenných dlaždicích chodby, prošlapaných už šesti generacemi. Rozpačitě potěžkala útlý obdélníkový balíček, hodila ho do listonošské brašny, teď před polednem už takřka prázdné, a rozběhla se po schodech dolů. V suterénu třikrát energicky stiskla tlačítko.

Zazvonění zastihlo správcovou nad těstem a miskou jahod. Anna Doušová něco nezdvořilého zamumlala, ale utřela si ruce do zástěry a šla otevřít. Nabručený výraz se jako kouzlem proměnil v úsměv, nasupené rty povolily.

„Tak pojď dál, holka zlatá. Copak mi neseš? Snad ne peníze?"

Doručovatelka ztěžka vydechla a opřela se o oprýskanou veřej.

„Dneska nic ... Andulo — asi se něco stalo!"

„Tady u nás?"

„No právě. Podívej, nesu Havelkovi do třetího štoku něco na dobírku Nejspíše knížka, dělá to dvaadvacet korun. —"

Správcová ji rázně přerušila.

„Tak to ne. Já za něj nic neplatím. Jednak nejsem zrovna při penězích a potom s ním mám svý zkušenosti. Tuhle mu přivezli vyčištěnej koberec, závozník měl plno řečí, že jako sem nepojede nadvakrát, tak jsem ten balík vzala k sobě a zaplatila skoro padesát korun. Měsíc jsem je pak musela z Havelky páčit... Pojď si

sednout do kuchyně, udělám trochu kafe."

Čápovská konečně nabrala dech.

„Ani pomyšlení, Andulo. Tam nahoře se muselo něco stát!"

„Kde zase?"

„U Havelky přece," Čápovská si unaveně nadhodila brašnu, měla už v nohou dopolední dávku schodů a kilometrů. „Nesu mu ten balíček, zazvoním, a ono nic. Říkám si, není divu, už dávno je v práci, jestli vůbec neodjel na dovolenou. Na souseda jsem nezvonila, má už plnou schránku novin, je teď někde v cizině. Vůbec je dům jako vykradený. Už sahám pro tužku, abych Havelkovi napsala doručenku, ale ještě jednou zmáčknu zvonek a pak — ani nevím, co to do mne vjelo, člověk má někdy pitomé nápady — vezmu za kliku. A představ si — bylo otevřeno!"

V domovnici se probudila dřímající zvědavost.

„Otevřeno? To není možný! Ze by zapomněl zamknout? Takovej pedant, to se mu přece vůbec nepodobá. Ledaže by šel ráno dřív do práca a nezamkla ta jeho módedáma."

„On má nějakou ..."

„Jo, několikrát jsem tu viděla takovou zrzavou frajli... A co dál? Není doma?"

Doručovatelka pokrčila rameny.

„Ne ... Otevřu dveře, strčím hlavu do předsíně a křiknu: Pane Havelka, pošta! A nic. Dál jsem si netroufala, to víš, kdyby se pak něco ztratilo, tak to svedou na mě ... Ale nemůžeme tu takhle stát. Musíme něco dělat! Zevnitř bylo cítit něco jako - no, zkrátka smrad ..."

Správcová sáhla do nákupní tašky pro klíče.


„Že by zapomněl zavřít plyn? Spíš mu tam něco hnije. Chlapi jsou nepořádný, a čím větší inteligent, tím horší čuně. Kdyby si místo ty amantky radši pozval uklízečku!... No, pojď, zajdeme se tam podívat."

Obě ženy se zastavily před masivními hnědými, ale už trochu oprýskanými dveřmi bytu číslo osm ve třetím poschodí. Na mosazné tabulce pod  zvonkem  bylo  vyraženo: ing. Ludvík Havelka.

Anna Doušová stiskla kliku a významně se na Čápovskou zahleděla — dveře skutečně povolily. Poněkud zaraženě a nejisté vstoupila do předsíně. Poštovní doručovatelka ji po krátkém zaváhání následovala.

„Pane Havelka!" správcová zavolala kamsi ke kuchyni.

Žádná odpověď.

Správcová prošla pootevřenými dveřmi do kuchyně a rozhlédla se.

„Na mou duši, opravdu je tu něco cítit," řekla tlumeně. „Ale plyn to není. Že by ten salám?"

Na odkládací desce kuchyňského příborníku   ležela   kulatá skleněná

mísa se studeným nářezem. Kolečka šunkového salámu už měla zelenavý nádech, okurky se svraštily.

„Samozřejmě!" pokračovala Doušová, stále ještě polohlasem. „V takovým horku není divu. Může to rovnou vyhodit... Doma určitě není, to by se už dávno ozval."

Listonoška nasála vzduch a uchopila správcovou za rameno.

„Andulo, já myslím, že to jde tam z toho pokoje..."

Doušová přistoupila ke dveřím s výplněmi z neprůhledného matového skla, které oddělovaly kuchyň od pokoje, a rázně je otevřela. Vzápětí zavrávorala a rychle couvla o krok nazpátek.

Otevřenými dveřmi se nahrnul do kuchyně podivný, nasládlý zápach.

Správcová se vzpamatovala první.

„Skoč do prvního patra k Bártům. Mají telefon a jsou zaručeně doma. Zavolej na komisařství. Já zatím počkám na chodbě. A nikam nechoď, musíme počkat, dokud nepřijede pátračka ... Jsme přece také nějaké úřední osoby!"

Sotva kapitán Brož nasedl do auta, přepadly ho zase ty staré pochybnosti. Nebyl si jist, jestli zavřel plynový kohoutek.

Brož se za tuhle mánii styděl, stokrát se už zapřísahal, že s ní skon cuje, ale po sto prvé se zase nervózně vracel od zastávky tramvaje, aby se na vlastní oči ubezpečil, že je vše chno v pořádku. A pokaždé to také v pořádku bylo.

Jenomže při náhlém odchodu z domova ho ta utkvělá představa popadla znovu ... Konečně, může odněkud zatelefonovat domovnici. Ačkoliv - ta přece nemá klíče od bytu! Musela by uzavřít plyn pro celý dům a Brož aby se pak v baráku několik

dní raději neukazoval, protože by kvůli němu ani jediná partaj neuvařila oběd.

Řidič služební volny prudce zabrzdil a Brož zahnal myšlenky na neviditelného škůdce, který se možná právě teď neurvale rozpíná po jeho bytě. Vystoupil a pozdravil se s mladším člověkem v plátěných kalhotách a v kostkované košili, který se vynořil vedle vozu.

„Co se děje, Emile?" zeptal se kapitán Brož mrzutě.

Na chodníku, rozpáleném dopoledním červencovým sluncem, nebylo živé duše, ale poručík Hladík se přesto k představenému naklonil a ztlumil hlas.

Mrtvola, soudruhu kapitáne. Pán v Nejlepších letech s dírou v hlavě. A vypadá to nějak podivně. Typoval bych to přinejmenším na zabití, ale možná i na vraždu."

Zabití nebo vražda," opakoval Brož a zamračil se. „Takový případ se obyčejně neobjasní za den a někdy ani za týden. Dnes je pondělí a v sobotu mám jít na dovolenou. Zbývá tedy pět dní. No, uvidíme."

„Je tady náš doktor, technik a dva pracovníci z obvodního oddělení," pokračoval Hladík. „Hned po prvním ohledání nás zavolali. A šéf chtěl, aby ti brnkli do bytu. Máš se toho ujmout."

„To mám hroznou radost. Pár dnů před dovolenou!"

Hladík zavedl Brože do třetího poschodí. V kuchyni, jejíž okna už byla dokořán, si překáželi tři muži, čtvrtý se objevil ve dveřích pokoje s fotoaparátem a bleskem v ruce.

Brož se krátkým pohledem přesvědčil, že ho nevolali zbytečně. Na podlaze pokoje ležel asi čtyřicetiletý muž. Byl oblečen v šedém obleku z velmi kvalitní vlněné látky, jako by se chystal někam do společnosti. Na parketách, těsně u jeho hlavy, se černala stužka zaschlé krve. Brož poklekl vedle mrtvého a zamyšleně se zahleděl do žlutého, posmrtnou křečí ztaženého obličeje.

Ten člověk může být už den, možná dva dny po smrti, uvažoval. Ošklivou ránu na temeni ve vlasech, ostatně už dost prořídlých, by si konec konců mohl způsobit sám, třeba pádem na nějakou hranu. Kdyby však přece jen volil tak obtížný a nespolehlivý způsob sebevraždy, určitě by se předtím nenatloukl do vlastního obličeje, ani by si nenatrhl klopu u saka a tady tu kapsu. Sebevražda tedy podle všeho nepřichází v úvahu. A nešťastná náhoda? Někteří lidé sice oplývají mimořádnou nešikovností, dovedou zakopnout o sirku, ale v tom případě Padají dopředu a rozbljou si obličej.

Nějaká závrať? Těžko. Hladík měl pravdu, nejspíše se tady jedná o zabití, snad dokonce o vraždu.

Kapitán vstal, vrátil se do kuchyně, s povděkem přijal nabídnutou cigaretu — nasládlý pach ještě z místnosti zcela nevyvětral — a cvakl zapalovačem.

„Tak povídejte!"

Nadporučík Tichý z obvodního oddělení se podíval do zápisníku.

„V jedenáct třicet volala k nám na oddělení    poštovní doručovatelka Marie Čápovská ..." začal a pokračoval stručnou zprávou o dosavadním šetření.

Kapitán Brož zamyšleně vyslechl celé hlášení.

„Ten člověk z vedlejšího pokoje," obrátil se k doktorovi, „je mrtev asi tak od soboty, že?"

Lékař se pootočil od dřezu, nad nímž si myl ruce. Namydlené dlaně se zastavily.

„Přesně vám to řeknou kolegové z Ústavu soudního lékařství po pitvě. Já to mohu odhadnout jen přibližně. V takovém vedru se tělo začíná brzo rozkládat, ale přece jen bych podle stupně posmrtné ztuhlosti předpokládal, že k exitu došlo v sobotu večer nebo v noci, nejpozději v neděli časně ráno." „A příčina smrti?" „Zatím to vypadá dost jednoznačně," pokračoval doktor. „Praskla lebeční kost po úderu těžkým předmětem. Rána směřovala na temeno hlavy. Následoval výron krve do mozku a tak dále. Patrně zemřel velmi brzo po úderu." „Myslíte tedy, že ho někdo udeřil?" „Bud  ho  udeřil,  nebo  na něco upadl." „A co ty rány na obličeji?" „Na tváři má stopy po rvačce, ale nejen na tváři. Nějaké oděrky jsem našel na rukou, je poškrábaný na krku, má modřinu na rameni a na holení kostí. Jako kdyby se právě vrátil z pořádné hospodské pranice."



Masožravé rostliny - Kačírková Eva

 

Masožravé rostliny - Kačírková Eva



-RPR-

Obsahuje šest detektivních povídek :

Konec semestru - studentka pátrá po pachateli vraždy
Smrt na inzerát - podivné machinace s prodejem rekreační chaty
Bojíte se doktora - pokus propašovat přes hranice zpěvačku
Masožravé rostliny - vypráví o bezohledné ženě,která zavinila smrt umělce
Dům bez oken - příběh dívky,která se nestarala,z jakých zdrojů jsou peníze na její režii
Směnka na život - spekulace s ukradenou směnkou

Příběhy ze staré Anglie - Christie Agatha

Příběhy ze staré Anglie - Christie Agatha



Dva detektivní příběhy odehrávající se na anglickém venkově: Nultá hodina a Sittafordská záhada.
V prvním příběhu, Nulté hodině, který se odehrává ve venkovském sídle, duševně nenormální vrah spáchá velmi rafinovanou vraždu tak, aby vina padla na někoho jiného.
Příběh druhý, Sittafordská záhada, pojednává o přepychovém sittafordském venkovském sídle, které navštíví duch a hned nato je spáchána vražda.

Žánr: Literatura světová, Detektivky, krimi, Romány
Vydáno: 1983, Mladá fronta
Originální název: The Sittaford Mystery / Towards Zero, 1931
Překlad: Jan Zábrana
Počet stran: 344
Jazyk vydání: český
Edice: Smaragd (100.)
Ilustrace/foto: Vladimír Novák
Autoři obálky: Jaroslav Fišer, Vladimír Novák
Vazba knihy: pevná / vázaná s přebalem
ISBN: 23-031-83
Náklad: 100 000 ks